FOLLETT, KEN: KINGSBRIDGE 4 – ZBROJ SVĚTLA


Zbroj světla FOLDERPilíře země, Na věky věků, Ohnivý sloup a Večer a jitro, čtyři monumentální historické bestsellery Kena Folletta dokázaly oslovit miliony čtenářů na celém světě. Zatímco poslední uvedené dílo tuto kingesbridgeskou ságu dějové předchází, autorův nejnovější román Zbroj světla v časové linii opět pokračuje a přivádí nás do období napoleonských válek a průmyslové revoluce. Zbroj světla předznamenává nový úsvit pro Kingsbridge v Anglii, kde se pokrok střetává s tradicí a třídní boje zasahují do všech částí společnosti, zatímco v Evropě válka pohlcuje celý kontinent a šíří se i dál. V roce 1770 byl vynalezen spřádací stroj a s ním se v průběhu jedné generace všude změnil život lidí. Zemi zachvacuje nebývalá průmyslová změna, při které se životy dělníků v prosperujících kingsbridgeských textilkách mění v mizérii. V důsledku rozmáhající se modernizace a nástupu nových strojů se pracovní místa stávají zastaralá a zbytečná, rodiny se rozpadají. V této době, kdy se blíží mezinárodní konflikt, přichází skupina kingsbridgeských obyvatel – zahrnující přadlenu Sal Clithoreovou, tkalce Davida Shovellera a Kita, Salina vynalézavého a houževnatého syna –, kteří v generačním zápase hledají osvícení a bojují za budoucnost bez útlaku. Svět naplněný nepokoji zápasí o zvládnutí tohoto nového světového řádu: manžel jedné matky přijde o život při pracovním úrazu v důsledku hrubé nedbalosti; mladá žena bojuje o financování své školy pro chudé děti; mladý muž, který má dobré úmysly, nečekaně zdědí krachující podnik; jeden muž nemilosrdně chrání své bohatství, ať to stojí, co to stojí. Mezitím se se stále hlasitěji ozývá válečný pokřik z Francie, kde Napoleon začíná uskutečňovat násilný plán s cílem stát se pánem světa. Zatímco se zpochybňované společenské instituce hroutí, promítají se změny i do životů našich postav, jimž nezbývá než počítat s budoucností a světem, který musí znovu vybudovat z válečných trosek. Zbroj světla, tento úchvatný další díl kingsbridgeské ságy, nás vrhá na bojiště mezi soucitem a chamtivostí, láskou a nenávistí, pokrokem a tradicí, a my prostřednictvím každé postavy dostáváme novou perspektivu na seizmické změny, které otřásly světem v Evropě devatenáctého století.

UKÁZKA Z KNIHY

Amos Barrowfield si uvědomil, že něco není v pořádku, hned jak dorazil na dohled Badfordu.
Na polích pracovali muži, ale neviděl jich tolik, kolik jich očekával. Cesta do vesnice, až na jeden prázdný povoz, zela prázdnotou. Nezahlédl ani žádné psy.
Amos byl obchodník s látkami. Přesněji řečeno s látkami obchodoval jeho otec; Obadiah však už dosáhl padesátky a často sotva popadal dech, a tak po venkově cestoval Amos, vedl několik koní a navštěvoval jednotlivé domky. Koně nesli pytle surové vlny, ostříhaného ovčího rouna.
Činnost spojenou s přeměnou rouna na látku vykonávali většinou vesničané pracující doma. Rouno se muselo nejdříve rozmotat a zbavit nečistot, tomu se říkalo mykání nebo česání. Potom se spředla do dlouhých vláken příze a natočila se na vřetena. Nakonec se příze utkala na tkalcovských stavech a vznikly z ní metr široké pásy látky. Výroba látky představovala hlavní průmyslové odvětví v západní části Anglie a město Kingsbridge se nacházelo v jejím centru.
Amos si představoval, že Adam a Eva, poté co pojedli ovoce ze stromu poznání, museli vykonávat všechny tyto různé práce sami, aby si vyrobili oblečení a zakryli svou nahotu; třebaže bible toho o mykání a česání mnoho neříkala, ani o tom, jak asi Adam postavil svůj tkalcovský stav.
Když Amos dorazil k domům, poznal, že všichni lidé nezmizeli. Zemědělské nádeníky něco někam odvedlo, ale jeho tkalci zůstali ve svých domovech. Dostávají zaplaceno podle toho, kolik vyrobili, nenechají se tedy od práce snadno odlákat.
Nejprve zašel do domu mykače zvaného Mick Seabrook. Mick držel v pravé ruce velký kartáč se železnými hroty; v levé pak stejně velký špalík dřeva; mezi nimi měl natažený kus surové vlny, kterou kartáčoval pevnými, neúnavnými tahy. Když se spleť špinavých kudrn promíchaná s blátem a rostlinkami proměnila v přadeno čistých, rovných vláken, stočil je ve volný pramen zvaný přást.
„Slyšel jste o Harrym Clitheroeovi?“ zněla Mickova první slova k Amosovi.
„Neslyšel,“ odpověděl Amos. „Právě jsem dorazil. Jste první, ke komu jsem přišel. Co je s Harrym?“
„Překocenej vůz mu rozdrtil nohu. Prej už nikdy nebude pracovat.“
„To je strašné. Jak se to stalo?“
„Lidi to vykládaj různě. Podle Willa Riddicka se Harry vytahoval a pokoušel se dokázat, že sám zvládne odtlačit naloženej vůz. Jenže Ike Clitheroe říká, že přetížení vozu zavinil Will.“
„Sal to zlomí srdce.“ Amos znal Clitheroeovy. Jejich manželství považoval za svazek z lásky. Harry je drsňák, ale pro Sal by udělal cokoli. Ona ho sekýrovala, ale zbožňovala ho. „Hned za nimi zajdu.“
Mickovi zaplatil, přidělil mu další várku rouna a odnesl si pytel nových přástů.

CREDITS

Text: Ken Follett
Čte: Vasil Fridrich
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU