FOLLETT, KEN: KINGSBRIDGE 0 – VEČER A JITRO


Pilíře země, Na věky věků a Ohnivý sloup, tři monumentální historické ságy bestselleristy Kena Folletta dokázaly oslovit miliony čtenářů na celém světě. Nyní přichází autor s dalším románem Večer a jitro, který tuto kingsbridgeskou sérii dějově předchází. Píše se rok 997. Anglie čelí útokům Velšanů na západě a Vikingů na východě. Život je těžký a ti, kdo mají v rukou moc, ji tvrdě využívají a podrobují si spravedlnost, jak se jim zlíbí – často v konfliktu s králem. Králova moc je křehká, zákony se vykládají všelijak, a tak vládne v zemi chaos a krveprolití V tomto nejistém světě vystupují do popředí tři lidé: mladý stavitel lodí, který sní o lepší budoucnosti, když zničující vpád Vikingů zcela zhatí život, v jaký on a jeho budoucí žena doufali; normanská šlechtična, která následuje milovaného manžela přes moře do nové země, kde zjistí, že tamní život se řídí otřesně odlišnými zvyklostmi; a schopný mnich, který sní o tom, že přemění své prosté opatství v centrum vzdělanosti obdivované v celé Evropě. Anglie se nachází na úsvitu středověku a tito tři lidé se ocitnou v nebezpečném konfliktu s nemilosrdným biskupem, který dělá vše pro nárůst svého bohatství a moci. Epický příběh ctižádosti a rivality, smrti a narození, lásky a nenávisti začíná… Více o románech z Kingsbridge a autorovi se dozvíte na: www.ken-follett.com

UKÁZKA Z KNIHY

Nevěděl, jak dlouho tam zůstal. Začalo mu být teplo, a tak vytušil, že slunce už musí být vysoko. Hluk zvenčí postupně zeslábl, ale on si nemohl být jistý, že Vikingové odtáhli, a pokaždé když ho napadlo, že se podívá, zase se raději rozhodl, že nebude dávat život v sázku. Pak si opět vzpomněl na Sunni a znovu se rozplakal.
Brindle vedle něj pospávala, ale každou chvíli ve spánku zanaříkala a zachvěla se. Edgar přemýšlel, jestli psi nemají zlé sny.
On sám je někdy míval: ocitl se na potápějící se lodi, nebo na něj padal velký dub a on se nemohl ani hnout, či prchal před lesním požárem. Když se z podobných snů probudil, zažíval takový pocit úlevy, že mu bylo do pláče. Teď ho napadalo, že ten vikinský útok je možná zlý sen, ze kterého se každým okamžikem probudí a najde Sunni stále naživu. Jenže se neprobudil.
Konečně uslyšel hlasy zřetelně mluvící anglosasky. Stále váhal. Hlasy zněly znepokojeně, ale nikoli panicky; spíš zdrcené žalem než ve strachu o život. Usoudil, že tohle určitě znamená, že Vikingové jsou pryč.
Kolik jeho přátel odvedli s sebou, aby je prodali do otroctví? Kolik mrtvol jeho sousedů za sebou zanechali? Přežila jeho rodina?
Brindle vydala hrdelní zvuk plný naděje a pokusila se vstát. V omezeném prostoru se postavit nemohla, ale zřejmě cítila, že se nyní může bezpečně pohybovat.
Edgar nadzvedl žlab. Brindle okamžitě vylezla ven. Edgar se vyvalil za ní s vikinskou sekerou v ruce a žlab zase pustil na zem. Postavil se; nohy ho po tom dlouhém uvěznění bolely. Zavěsil si sekeru k opasku.
Pak vyhlédl ze dveří mléčnice.
Město zmizelo.
Na okamžik zůstal jen zmateně stát. Jak by mohlo Combe zmizet? Ale samozřejmě to věděl. Téměř všechny domy úplně shořely. Několik jich ještě doutnalo. Tu a tam se rýsovaly zděné stavby a Edgarovi chvíli trvalo, než je určil. Klášter měl dvě kamenné budovy, kostel a dvoupodlažní stavbu s refektářem v přízemí a dormitářem v patře. Stály tu ještě dva další kamenné kostely. Déle mu trvalo rozpoznat dům klenotníka Wyna, který se potřeboval kamenným zdivem chránit před zloději.

CREDITS

Text: Ken Follett
Čte: Vasil Fridrich
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH

ODKAZY NA WEBU