HAYES, TERRY: ROK KOBYLEK
UKÁZKA Z KNIHY
Byl jsem tehdy příslušníkem agentury a spoustu let jsem vystupoval pod krycím jménem Kane. O pět let dřív byl tenhle Němec spolehlivou součástí americké zpravodajské služby v Teheránu. Zprvu nikdo netušil, že si ho tajně najali Rusové, ale brzy se to provalilo. Někdy mi připadá, jako by se dnes najímali lidi úplně na všechno, i na špionáž.
Jednou v pondělí pozdě večer si můj člověk zaskočil do teheránského nóbl hotelu Espinas Palace na jídlo a tam na pánském záchodku předal zástupci moskevské centrály jména deseti našich nejcennějších íránských zdrojů. Ve světě tajných služeb se dobře ví, že špionážní agentury Ruska a Íránu si už léta jdou na ruku, takže onen seznam musel nutně skončit na ústředí brutální íránské tajné policie PAVA. Výsledkem bylo, že naše síť – budovaná dlouhé roky za cenu obrovských ztrát na životech a neuvěřitelných finančních nákladů, která pro nás představovala zadní vrátka do íránského jaderného programu – přestala během několika hodin existovat. Dokonce i pro CIA, organizaci, známé tím, že počítá i s neúspěchy, to byla naprostá katastrofa.
Pro osm mužů a dvě ženy, kteří byli zradou našeho zdroje odhaleni, to mělo důsledky naprosto zničující. Ještě během noci se ocitli před soudcem a následujícího dne začali dělníci na jednom z největších teheránských náměstí montovat deset vysokých stavebních jeřábů. Lidé kolem zprvu konstrukcím nevěnovali příliš pozornosti, záhy však začal být jejich účel jasný: měly zajistit, aby co nejvíc lidí mohlo sledovat, jak bude vykonán rozsudek. V mnoha zemích Středního východu nestačí někoho potrestat. Nádavkem je potřeba všechny ostatní varovat.
Jakmile jeřáby stály, dělníci k nim vodorovně připevnily trámy. Na jejich konce přivázali klubka provazů a pozdě odpoledne toho jarního dne přivezly na náměstí čtyři černé vězeňské dodávky odsouzence. Minuty plynuly a vězně jednoho po druhém vytáhli v kleci co nejvýš. Každý měl svůj vlastní jeřáb.
Pak příslušníci revolučních gard za přítomnosti davu, který se shromáždil dole, dostrkali ty vyděšené muže a ženy na konec trámů. Všichni odsouzenci měli na prsou cedulku s nápisem, že jsou zvědy „Velkého satana“. Přes hlavu jim hodili smyčku, které se tam u nich všeobecně říká „íránská kravata“.
Všechno bylo sestavené velmi promyšleně, a tak si mohli lidé tlačící se na náměstí dopřát ničím nerušený pohled na deset postav stojících nad nimi. Proti jasné, modré obloze vypadali odsouzenci, jako by se vznášeli mezi nebem a zemí. Řekl bych, že vzhledem k okolnostem to vlastně odpovídalo skutečnosti.
Přímo pod jeřáby se nahrnul hlouček mužů a žen – nejspíš příbuzní a přátelé odsouzených. Klečeli, naříkali a modlili se. Sledovali, jak na střechu jedné z dodávek vylezl muž v uniformě, podplukovník, a persky promluvil do megafonu. Jeho hlas se ozvěnou nesl přes celé náměstí. Přečetl jména odsouzených, jejich provinění a pak rozsudek.
Načež list papíru odložil a hlasitě vyřkl slovo, které by se dalo přeložit jako „připravit“. Jeden z odsouzených vězňů, muž, slovo zaslechl a odvaha ho opustila – začal ječet a volal Boha, aby ho zachránil.
Jako obvykle, alespoň já takovou zkušenost mám, nevyvolala tahle prosba žádnou odezvu. Členové revolučních gard dobře nacvičeným pohybem přistoupili zezadu k odsouzeným a každý položil dlaň jednomu odsouzenci na záda ve výši kříže.
CREDITS
Text: Terry Hayes
Čte: Martin Stránský
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Hudba: Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
Koupit audioknihu Rok kobylek (download, luxor.cz)Koupit audioknihu Rok kobylek (download, audiolibrix.com)Koupit audioknihu Rok kobylek (download, audioteka.com)