FOLLETT, KEN: KINGSBRIDGE 1 – PILÍŘE ZEMĚ


Pilíře země FOLDERRománová historická freska, jejíž barvitý děj je soustředěn kolem stavby gotické katedrály v Anglii 12. století. V Anglii 12. století, v době občanské války, ničivého hladomoru a náboženských nesvárů, vyrůstá v Kingsbridge nádherná katedrála. Na pozadí převratných událostí po smrti krále Jindřicha I., kdy po dvě desetiletí královna Maud a král Štěpán bojují o anglickou korunu, se proplétají osudy nejrůznějších postav – kingsbridgeského převora Philipa, zbožného a důmyslného mnicha, jenž usiluje o vybudování největší gotické katedrály, stavitele Toma, který se stává převorovým architektem, krásné a tajemné lady Alieny, již celý život pronásleduje skrývaná potupa, neohrožené Ellen žijící v lesích, která po nespravedlivé popravě svého milého prokleje všechny, kdo křivě přísahali, lstivého a proradného hraběte Williama, jenž se dopouští krveprolití a násilností, a kameníka Jacka, pro nějž představuje stavitelství největší životní vášeň. Na pozadí převratných událostí po smrti krále Jindřicha I., jež rozpoutá tři desetiletí trvající boj o anglickou korunu mezi královnou Maud a králem Štěpánem, se proplétají osudy několika postav, duchovních, řemeslníků i šlechticů, chudých i bohatých, místních i cizinců. Aby nalezli sami sebe a své místo v životě, musí někteří z nich projít dlouhou cestu, ať přes půlku Evropy, po stopách svých předků či napříč vlastním svědomím…

UKÁZKA Z KNIHY

Malí kluci se vydali na popravu brzo ráno. Když se první tři nebo čtyři vyplížili z chatrčí, v plstěných botách tichounce jako kočky, byla ještě tma. Městečko pokrývala tenká vrstva čerstvého sněhu, jako by celé bylo nově natřené, a stopy chlapců jako první narušily neposkvrněný povrch. Hoši se propletli mezi přikrčenými dřevěnými domky a prošli ulicemi se zmrzlým blátem až na ztichlé náměstí, kde stála šibenice a čekala na svou chvíli.
Chlapci pohrdali vším, čeho si vážili dospělí, jejich rodiče. Vysmívali se kráse a odmítali dobro. Při pohledu na mrzáka se prohýbali smíchy, a když potkali raněné zvíře, ubili ho kameny k smrti. Chlubili se zraněními a jizvy vystavovali s pýchou na odiv. Zvláštní obdiv chovali k zmrzačení – kluk s chybějícím prstem by byl jejich králem. Milovali násilí a byli ochotni běžet kolik mil, jen aby viděli nějaké krveprolití. A žádnou popravu si nikdy nenechali ujít.
Jeden z kluků se vymočil na lešení šibenice. Druhý vyběhl po schůdkách nahoru, sevřel si prsty kolem hrdla, podklesl v kolenou a se zkřiveným obličejem parodoval oběšení. Ostatní odměnili jeho výkon obdivným povykováním, kvůli kterému vběhli na tržiště dva psi a štěkali na celé kolo. Docela malý klučina vytáhl jablko a začal ho nevzrušeně jíst. Jeden ze starších chlapců ho praštil do nosu a jablko mu vzal. Okradený kluk si ulevil tím, že hodil po jednom psovi kámen a kňučící zvíře se stáhlo domů. Dál nebylo čím se zabavit, a tak se usadili na suchý, dlážděný chodník před vchodem do kostela a čekali, co se bude dít.
Za okenicemi mohutných dřevěných a kamenných domů na náměstí, kde bydleli samí bohatí řemeslníci a obchodníci, se objevily první plamínky kahánků, jak kostnaté služky a učedníci zapalovali ohně, ohřívali vodu a vařili kaši. Tma se pomalu vytrácela a obloha se zbarvila došeda. Z nízkých dveří začali váhavě vycházet obyvatelé města navlečení do těžkých kabátců z hrubé vlny, třásli se zimou a sestupovali dolů k řece, aby si nabrali vodu.
Po chvíli se na tržiště pyšným krokem dostavila skupina mladíků, čeledínů a pacholků. Fackami a kopanci vyhodili kluky z chodníku před kostelem, pak se sami opřeli o kamennou zeď, drbali se, plivali na zem a se zasvěcenou sebejistotou si povídali o smrti oběšením. Když bude mít štěstí, prohlašoval jeden, zlomí si vaz, sotva se to s ním zhoupne, to je rychlá smrt a taky bezbolestná. Ale když se to nepovede, bude tam viset, rudnout, otvírat ústa a lapat po vzduchu jak ryba, až se nakonec zadusí. Další mladík podotkl, že takovéhle umírání může trvat dobu, za kterou by člověk ušel celou míli. Třetí k tomu dodal, že to může dopadnout ještě hůř, protože prý kdysi viděl, jak nějaký chlap měl krk stopu dlouhý, než umřel.

CREDITS

Text: Ken Follett
Čte: Vasil Fridrich
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU