DAVID LAGERCRANTZ: REKKE A VARGASOVÁ 2 – NENÁVIST


Nenávist FOLDERProfesor Rekke coby novodobý Sherlock Holmes objasňuje další neřešitelný případ. Lze nalézt ženu, která sice podle všeho už čtrnáct let leží pochovaná na hřbitově, ale její manžel tvrdí, že ji zahlédl na fotografii ze současnosti? Rekke znovu spojí síly s policistkou Vargasovou, do jejich pátrání však brzy zasáhne někdo, o kom profesor už nikdy nechtěl slyšet: osoba, která ho nenávidí víc než cokoli na světě. Z minulosti se vynoří brutální, sériové zločiny, aby nenávratně ovlivnily přítomnost. Jen ty nejstrašnější příběhy totiž dokážou probudit mrtvé…

UKÁZKA Z KNIHY

Policejní asistentka Micaela Vargasová z Husby se přestěhovala k profesoru Hansi Rekkemu do ulice Grevgatan v jedné z lepších stockholmských čtvrtí, což lidi v jejím okolí dráždilo a šířily se různé pomluvy. Ale teď odtud chtěla pryč.
Rekke byl deprimovaný a plný beznaděje, skoro nevycházel z ložnice. Jakmile se dá Micaela trochu do kupy, zajede tam a sbalí si svoje věci. Ale ze všeho nejdřív chce uzavřít případ, který spolu začali. Šlo o ženu, již prohlásili za mrtvou, jenomže ji možná zachytila jedna čerstvá dovolenková fotografie z Benátek. A i když tomu Micaela vlastně nevěřila, něco ji na té historce nenechávalo v klidu.
Proto dojela na policejní centrálu v Horské ulici, aby se sešla s inspektorem Kajem Lindroosem, který událost téměř před čtrnácti lety vyšetřoval. Ale Kaj Lindroos měl zpoždění, což ji nepřekvapovalo. Už po telefonu zněl protivně a naštvaně. A tak trochu nerozhodně postávala u recepce v přízemí a dívala se ven do ulice. Okolo projelo nákladní auto s pokřikujícími studenty. Bylo 5. června 2004, nádherný letní den, a ona se skoro chystala odejít, když se za ní ozval hlas.
„Není to snad moje kolegyně, co si hraje na soukromé očko?“
Otočila se a podala mu ruku. Působil sešle, ale byl mladší, než si představovala, nejspíš mu nebylo ani padesát, měl velké hnědé oči a blond vlasy sčesané dozadu. Díval se na ni, jako by bylo za pět minut tři ráno. Přitáhla si džínovou bundu k tělu.
„Díky, že jste si udělal čas,“ řekla.
„Claire Lidmanová je mrtvá,“ odpověděl Kaj Lindroos.
„Nejspíš. Ale i tak si myslím, že je to docela zajímavé,“ odvětila a ohmatala si kapsu. „Slíbila jsem, že vás nezdržím nadlouho.“
Inspektor Lindroos si dál prohlížel její tělo.
„Můžete mě zdržovat, jak chcete. Ale nevěřím tomu.“
Nejradši by mu něčím zacpala pusu. „Třeba byste se mohl podívat na tu fotku, než se rozhodnete,“ navrhla a vstoupila společně s ním do výtahu.

CREDITS

Text: David Lagercrantz
Čte: Lukáš Hlavica
Hudba: Darek Král
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU