WALLÓ, ALEX: RYS 2 – LÍZAT MRAKY

Spisovatel Daniel Rys, svobodomyslný muž a konzument životních potěšení, zažil turbulentní měsíce. Vyboural se na motorce, opustila ho láska jeho života, ale především se setkal se svojí dávno dospělou dcerou, o jejíž existenci neměl do té chvíle ani ponětí. O rok později se nalezená dcera chystá vdávat, zatímco Daniel se vrhá do dalšího milostného dobrodružství, tentokrát s úžasnou Patricií. Nová dáma jeho srdce je ovšem až podezřele hezká, chytrá a dokonalá, nevyhnutelně proto musí v jejich vztahu dojít k rozuzlení, které by Daniel nečekal ani v nejhorším snu. A co víc – když už si myslíte, že nemůžete spadnout hlouběji, často se život jen chystá všechno ještě nějak postavit na hlavu…

UKÁZKA Z KNIHY

Jedinou skutečnou výhodou spisovatelského řemesla je, že máte načteny jiné autory. A že o nich dokážete sázet z hlavy všemožná fakta, nebo si aspoň uvěřitelně vymýšlet. Samozřejmě je k tomu potřeba vhodný protějšek, ty se ovšem v posledních letech hledají stále hůře. Netflix zabíjí literaturu stejně spolehlivě jako TikTok mozkové buňky.
Když ale přece jenom najdete někoho, kdo čte, stojí to za veškerou námahu. Jen musíte dávat bacha, ať nešlápnete vedle. Je sice fajn, když můžete oslňovat dílem Umberta Eca nebo Aldouse Huxleyho, jenže ani jeden z nich není pro debatu v baru dostatečně sexy. Takový Michel Houellebecq je ovšem jiná káva! Jeho knihy jsou nacpané nejen zmarem, pesimismem a filozofií, ale také erotikou, která nezřídka přechází až do zvrácenosti. Houellebecq je dávno už nejen spisovatel, ale taky popkulturní fenomén. Vlastně bych řekl, že se ocitá někde na půli cesty mezi Umbertem Ecem a libovolným pornočasákem.
Rozvážně jsem usrkl ze skleničky a podíval se na tmavovlásku sedící naproti mně u stolu. Jmenovala se Tereza a seznámili jsme se u baru sotva před půldruhou hodinou. Zaslechl jsem, jak někomu do telefonu zmínila cosi o Kunderovi, což mě nemohlo nezaujmout. Začali jsme si povídat a přes několik autorů jsme se dostali až k Houellebecquovi.
„Líbí se mi citát z jeho Platformy.“ Přimhouřil jsem oči, jako bych si jednotlivá slova potřeboval vybavit. Přitom jsem je používal každou chvíli. „Život začíná v padesáti, pravda; akorát že ve čtyřiceti končí.“
„Ten je skvělý,“ přitakala. „Až na to, že není z Platformy, ale z Možnosti ostrova.“

CREDITS

Text: Alex Walló
Čte: Václav Vašák
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk:
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia

ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
  • Koupit audioknihu Lízat mraky (download, luxor.cz)
  • Koupit audioknihu Lízat mraky (download, audiolibrix.com)
  • Koupit audioknihu Lízat mraky (download, audioteka.com)