LANDSMAN, DOMINIK: HÍŤOVO KOUZELNÉ DOBRODRUŽSTVÍ
Audio player with visualization
V nepříliš vzdálené budoucnosti žije lidstvo po apokalypse známe jako Den na hovno v bídě a zmaru. Ve snaze zvrátit tento truchlivý osud je zkonstruován stroj času, ukáže se však, že co jednou proběhlo, změnit již nelze – a tak začnou lidé do minulosti alespoň jezdit na dovolenou a přivážet si z ní věci. Postupem času je ovšem potřeba začít toto regulovat, a tak jedinou věcí, kterou si člověk smí z minulosti přivézt, je Adolf Hitler – toho je totiž zcela v pořádku zotročit a například ho nutit dřít na cibulových plantážích, případně ho nechat zápasit s jinými Hitlery… A přesně to dělá Daniel, který se vydal ve šlépějích svého otce a stal se trenérem Hitlerů. Podaří se mu uspět i na prestižním Mistrovství světa Hitlerů? Humoristický román, jehož vize budoucnosti se doufejme nikdy nenaplní.
UKÁZKA Z KNIHY
Za oltářem čelem ke dveřím, zpoza kterých špicloval Daniel, stál muž v kápi. Na opačné straně místnosti sedělo na zemi osm mužů rovněž v kápích. Muž za oltářem měl oproti ostatním kápi zelenou a třímal v ruce dlouhý nůž.
„Bratři a sestry…“
„My tu žádné ženské nemáme,“ přerušil v úvodu proslovu muže v zelené kápi jeden ze sedících mužů opodál.
„Ach jo. Já vím, že tu žádné ženy nemáme. Starší do naší skupiny žádnou ženu uvolnit nechtějí, po tom, co se stalo minule a předminule a předpředminule a tak dále. Mluvím na tebe, bratře Obšourníku,“ podíval se muž v zelené kápi zle na sedícího muže v hnědé kápi, který měl knírek a potutelně se usmíval.
„Ona si o to sama řekla, když nosí tak krátkou a vyzývavou kápi,“ omlouval své chování bratr Obšourník.
„To říkáš vždycky. Vždycky když nám Starší přidělí sestru, ty ji zprzníš a pak se vymlouváš, že to byla její chyba, že měla krátkou kápi nebo že spala příliš vyzývavě. Měl by ses kát a připojit se k našim kastrátům. Bratr René se připojil k našim kastrátům vloni a jak si to pochvaluje. Viď, bratře René?“ podíval se muž v zelené kápi směrem k bratrovi Renému.
„Je to super. Není nic lepšího, než když vám někde venku v pustině plné prachu a špíny uřežou rezavým nožem koule. Zanítilo se mi to a od té doby chčiju krev.“
„No vidíš. Aspoň máš čisté myšlenky, které tak můžeš věnovat jen a pouze Matce Kometě, ó budiž pochválena.“
„Budiž pochválena Matka Kometa,“ rozezněl se hlouček sedících mužů a jednoho kastráta jednohlasně.
„Takže, kde jsem to přestal… Bratři a… prostě bratři. Dnes se nám naskytla příležitost naklonit si přízeň Matky Komety obětinou. Krvavá a podle tuposti mého nože zřejmě velmi bolestivá a dlouhá oběť tohoto muže přinese naší komunitě prosperitu a zbaví nás bolesti a utrpení. Nechť je tato oběť jednou z mnoha dalších, neboť jak praví písmo Komety, čím víc obětí, tím lépe se vám povede.
Až se ke Starším donesou zvěsti o této naší precizně a profesionálně odvedené oběti, jistě budou zapomenuty předešlé nezdary a klopýtnutí naší skupiny a opět budeme přijati mezi hlavní proud Dětí Komety. Již nebudeme paběrkovat na okraji naší veliké komunity, ale staneme se jejími plnohodnotnými členy.
Nebojte, bratři. Naše práce pro komunitu i pro Matku Kometu bude odměněna a já se stanu konečně čekatelem a kdo ví, jednoho dne vstoupím mezi Starší a povedu Děti Komety k zářným zítřkům.
CREDITS
Text: Dominik Landsman
Čte: Kryštof Hádek
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Vladimír Srb
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia