LUDVÍKOVÁ, JITKA: KAŠMÍR A LIŠKOVÁ 2 – CHCÍPNEŠ
V malebném Jindřichově Hradci k vraždám často nedochází, přesto je 1. listopadu v ranních hodinách nalezena v městském parku zavražděná žena. Na sobě má kostým Morticie Addamsové, ale u těla není nic bližšího, co by ženu pomohlo identifikovat. Na místo se okamžitě sjíždí trojka z místní kriminálky a rozbíhá se pátrání. Vyšetřování se brzy soustředí na místní gymnázium, kde policisté začnou rozkrývat spletité vazby. Po dnech úmorného vyšetřování stále není jisté, zda vrah pochází ze školy, z rodiny nebo z minulosti oběti. Až pokus o druhou vraždu nasměruje policisty správným směrem a připomene, že i malá nenávist stačí k tomu, aby zoufalec vzal nůž a zasadil smrtelnou ránu.
UKÁZKA Z KNIHY
Od té doby, co Magda Lišková nastoupila do Jindřichova Hradce na kriminálku, kapitán Kašmír se chtě nechtě pomalu smiřoval s její zálibou v řízení. Oproti zažitým klišé za volant usedala ona, a špatná řidička rozhodně nebyla. I dnes dopoledne se první chopila klíčků, ale oba věděli, že bez jeho znalosti lokality by daleko nedojela – ne bez navigace.
„Je to číslo popisné 111, někde to tu musí být,“ připomněla Magda, když se řada domovních čísel, která míjeli, přehoupla přes stovku.
„Je to ten domek s bledězelenou fasádou,“ ukázal přes cestu Kašmír, kterému nic neuniklo.
Magda zpomalila, ale protože proti nim zrovna jela větší dodávka, minula příjemný jednopodlažní domek ohraničený bílým laťkovým plotem, dojela ještě na nejbližší křižovatku, kde se proti předpisům otočila, aby snadno zastavila přímo před domem.
Vypnula motor a ruce nechala na volantu. Zpoza vozu pozorovala dokonale upravenou předzahrádku, kterou někdo perfektně připravil na zimu, a přemýšlela o tom, jak se v domě se zelenkavou fasádou Anně Tauerové žilo. „Tak co, bude někdo doma?“
Kašmír pokrčil rameny a vystoupil z vozu. Magda si všimla, že jeho pohyby zase získaly nádech smutné elegance, která souvisela s tím, že bude muset blízkému člověku sdělit fatální zprávu. Rychle vyskočila z auta a zamířila za ním. Byla ráda, že to břímě bere Kašmír na sebe.
„Jde mi po zádech mráz,“ zachvěla se, když se zastavili před brankou.
„Tak se zapni, ať nenastydneš,“ reagoval ochranitelsky a stiskl zvonek, aniž by mu došlo, jak tu větu myslela. Plně se soustředil na úkol, který ho čeká.
Mlčeli. Ne že by nebylo o čem mluvit, ale slova, která v nich čekala, ztěžkla v balvan věčnosti. Dvě minuty se nedělo nic. V jejich uších zněla jen tichá ozvěna bzučáku smísená se psím štěkotem, linul se od sousedů z obou stran.
„Nejspíš není nikdo doma,“ podotkla Magda a dál podupávala na místě, aby se zahřála. Kašmír znovu zmáčkl zvonek. Ona by nejradši utekla a vrátila se, až oni budou vědět.
Teprve teď uslyšeli chvatné kroky, vchodové dveře se otevřely. V nich se objevila hubená vrásčitá dáma v domácích šatech. Kolem pasu měla uvázanou zástěru, ne příliš čistou. Na temeni hlavy jí seděl malý drdůlek bílých vlasů a v očích zvědavost.
CREDITS
Text: Jitka Ludvíková
Čte: Jan Šťastný
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Vladimír Srb
Režie: Jan Drbohlav
© 2026 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
ODKAZY NA WEBU
Koupit audioknihu Chcípneš (download, luxor.cz)Koupit audioknihu Chcípneš (download, audiolibrix.com)Koupit audioknihu Chcípneš (download, audioteka.com)