KRNÁČOVÁ, ADRIANA: ZPUPNOST
Když jsou nalezena v pražské Kolbence dvě ohořelá těla, všichni se domnívají, že jsou to bezdomovci. Mrtvoly není možné identifikovat, nikomu ale nechybí. A vedle toho se na základě anonymního udání spustí vyšetřování dlouholetých korupčních praktik v největší městské firmě a vše získává jiný rozměr. Nikdo však nepočítal s tvrdohlavým a nesmlouvavým primátorem. Ten je trnem v oku všem – svému klubu, své straně a také zločincům. Na pozadí vyšetřování brutální vraždy se tak začne odvíjet příběh, odhalující praktiky z prostředí komunální politiky, kde jsou úplatní volení zástupci lidu těsně spojeni s podnikateli a kde je možné si za patřičný obnos naklonit i státní zástupce.
UKÁZKA Z KNIHY
Zdeněk Chrábek byl vysoký, podsaditý muž, žádný krasavec. Možná v minulosti, kdy vyhrával jeden zápas v thajském boxu za druhým. Jenže to bylo ještě před tím, než se dal do služeb policie. Tenkrát v devadesátých letech šlo všechno. Nový politický režim celkem bez odporu převzal většinu předlistopadových policistů, o kterých se nedalo a priori říct, že by to byli samí křiváci, ale rozhodně od nich nebylo možné očekávat, že by právě oni měli nějak zvlášť oslavovat, co přinesly dějiny. Gaussova křivka naznačuje, že kromě normálních policistů, vykonávajících řádně svou práci, najdeme ve sboru taky chlapy, kteří se spravedlnosti oddali absolutně, stejně jako bytosti, které si profesi přizpůsobily výhradně svým vlastním zájmům. Bylo to období raného kapitalismu. Všichni se znali a nějak se potřebovali. Chrábek vystřízlivěl velice rychle. Těsně poté, co dokončil studium na policejní akademii, nastoupil do oddělení hospodářské kriminality a pod dohledem zkušeného veterána vyšetřoval malé šmeliny, daňové úniky a krádeže. Dostal se i k větším kauzám, záhy však zjistil, že ho to až tak moc nebaví a že potřebuje najít oblast, kde by měl dostatečnou svobodu a mohl si nějak sociálně přilepšit. Tak se ocitl na útvaru, který chtěl bojovat proti korupci. Přesně tohle potřeboval.
Na rozdíl od násilných trestných činů, které v devadesátých letech páchal určitý typ zločinců a jež obvykle neměly nic společného s politikou, měla ekonomická kriminalita vždycky politický nádech. Velké kauzy privatizací šitých na míru, šmelení s lehkými topnými oleji, vymáhání ruského dluhu, nekalé majetkové převody, únosy a vymáhání výkupného vždycky nějak souvisely s politikou. Nejčastěji komunální, nezřídka to však sahalo až na vládní úroveň. Někteří policisté si byli velice dobře vědomi, že pokud budou spolupracovat a vyšetřování se bude ubírat po cestách věčnosti, bude to výhodné i pro ně. Policistům statečně sekundovali, občas je i dirigovali státní zástupci, bývalí prokurátoři a někteří soudci. Všechno byla a vlastně pořád je jen otázka motivace, respektive její výše.
Chrábek dokázal odhadnout charakter lidí, jejich silné i slabé stránky, a především měl výjimečný čich na dva druhy lidí: jednak na slabochy a jednak na ty, kterým mohl důvěřovat. Ty si navíc vždycky nějak pojistil a nezapomněl jim to připomenout, kdyby se náhodou chtěli obrátit proti němu.
Nikdy se necítil být policajtem, spíš organizátorem hry, a v tom byl dobrý. Měl širokou síť kontaktů a dlouhý soupis těch, kdo mu něco dlužili. Byl zklamaný, když ho partaj nenominovala na pozici ministra. Ozvala se jeho chlapská ješitnost, aby v dalším okamžiku stáhla ocas, když si uvědomil, že by jenom velice obtížně mohl dělat to co vždy. Zařizovat, organizovat, zahlazovat a za to se nechat královsky odměňovat.
„Sluší ti to,“ začal náměstek a kouzelně se usmál. Dvě řady bílých zubů se blýskaly mezi úzkými rty a hluboké hnědé oči v širším snědém obličeji si se zájmem prohlížely Agátu. Několikrát zlomený nos mu dodával drsnější výraz.
„Tak copak bylo tak důležité, žes mě vytáhla z nudný porady u ministra?“ pokračoval vesele.
CREDITS
Text: Adriana Krnáčová
Čte: Ladislav Cigánek
Hudba: David Pravda
Zvuk: David Pravda
Režie: Jan Drbohlav
© 2020 Euromedia