Život v éteru - Jan Drbohlav

KOMÁNKOVÁ, JANA: ŽIVOT V ÉTERU

Unikátní kniha mapuje historii Radia 1 a počátky nestátního rozhlasového vysílání v Česku. Jak je možné, že divoká devadesátková stanice přežila dodnes a pořád se jí daří? Co je na rádiích vlastně tak skvělého a jakou mají budoucnost? Knihu napsala hudební novinářka Jana Kománková, která o hudbě a médiích píše od roku 1992 a v Radiu 1 působí od roku 1993 – vyprávění tak přibližuje fenomén lásky k rádiu “zevnitř”.

UKÁZKA Z KNIHY

Vysílání začalo stylově: v podzemí někdejšího Stalinova pomníku v Praze na Letné. Jak uvedl historik architektury Zdeněk Lukeš k mimořádnému krátkodobému otevření těchto prostor v roce 2014 pro Deník, rozsáhlé podzemí, které ohromný pomník podpíralo, mělo původně sloužit jako monumentální sál nebo komunistické mauzoleum. Pomník stál jen sedm let, ale vzpomíná se na něj dodnes a prostory pod ním byly vždycky… podivné. „Jako kluk si pamatuji, že tu byl sklad brambor,“ řekl Lukeš.
Když nastala sametová revoluce, začali kreativní obyvatelé Československa oživovat různé zasuté prostory a s nimi i tenhle. Lidé z Linhartovy nadace v roce 1990 uspořádali v podzemních prostorách mezinárodní uměleckou výstavu nazvanou Totalitní zóna. „Akce se zúčastnilo 200 umělců ze 17 zemí a vidělo ji 30 000 návštěvníků,“ uvádí Petr Pištěk z Linhartovy nadace s tím, že prostor pod Stalinem měří 6000 m2.
Linhartova nadace byla po revoluci jednou z prvních nadací v republice, oficiálně byla zaregistrovaná v srpnu 1990. Vznikla díky spolupráci mladých výtvarníků při rekonstrukci zámeckého parku v Praze v Dolních Počernicích těsně před revolucí a brzy se stala platformou pro uměleckou spolupráci více disciplín. Hned v roce 1990 se zasadila o otevření několika kulturních klubů – díky ní tu máme Roxy –, věnovala se pořádání koncertů alternativních kapel a také rozjela onu akci pod Stalinovým monumentem. Nadace funguje dodnes.
Co se týče myšlenky na výstavu, podle Pištěka „za všechno může Joska Skalník. Zavolal mi z jara 1990, že má pro nás zajímavou nabídku. Na druhý den už byla na Gorkáči (dnešní Senovážné náměstí, kde byly dočasně k dispozici kanceláře, pozn. aut.) dramaturgická porada se dvěmi Francouzi“. Šlo o mezinárodní spolupráci. „Linhartova nadace vložila do projektu vlastní dramaturgický záměr, na jehož scénáři jsem spoluautorem,“ uvedl Pištěk. Důležitou postavou rané historie byl i dnešní redaktor Reflexu Marek Gregor, který propojil Linhartovu nadaci a budoucí tým Radia 1: „To, že Marek domluví funkční partu s profi vysílačkou, technickým vybavením pro přenosové vysílání, to byla bomba. A ještě se nebáli jít do pirátského vysílání,“ říká Pištěk. Nejpozději zde je nutno konstatovat, že pirátskost prvního vysílání Radia 1 nebyla záměr. „Snažili jsme se přinutit oficiality, aby nám udělily licenci. Prapůvodní plán byl, že to bude ofiko, ne že to bude pirátské vysílání,“ říká k prvopočátkům rádia nynější ředitelka Radia 1 Lenka Wienerová.
Gregor vzpomínal v Reflexu na budoucí aktéry rádiové historie poměrně dramaticky, snad je to i pravda: „Umístili jsme je do jedné kobky v suterénu pod bývalým pomníkem, zavedli jim elektriku a místnost vybavili pracovním světlem. Židle jim chyběly, místo nich použili pytle s močovinou. A za chvíli se do éteru ozvalo: Haló, tady Radio Stalin!“
Lenka Wienerová v rozhovoru pro projekt Galerie NE: „Protože v USA odkoukali, že u velkých výstav vysílá po dobu jejich trvání rádio, pozvali nás, jestli to nechceme zkusit.“

CREDITS

Text: Jana Kománková
Čte: Vasil Fridrich a Jitka Ježková
Hudba: Jan Čechtický
Zvuk: Vladimír Srb
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Radio 1

ODKAZY NA WEBU