HLAVINKOVÁ, LUCIE: SVÁTEK HADA
Mrazivé ulice Moskvy, bezútěšný gulag, bojiště druhé světové války i poválečná Praha. Tam všude zavanou dějiny trojici přátel vyrůstajících v nedotčené přírodě Podkarpatské Rusi. Bezstarostné dětství se pro Helenu, Michala a Romana proměnilo v hýčkanou vzpomínku. Během strastiplného putování podstupují řadu zkoušek, ale také zažívají záblesky naděje a lidskosti. Jenže v jedovatých časech se pod maskou člověka může skrývat charakter hada…
UKÁZKA Z KNIHY
Usedli do mechu, aby snědli poslední kus chleba. Byli na dohled od hranice a věděli, že budou muset utíkat, aby se dostali co nejrychleji za hraniční kameny. Chtěli běžet nalehko a posílit se během čekání na soumrak.
„Nechoďte tam,“ ozval se tichý dívčí hlas.
Vyděšeně vyskočili, mysleli si, že jsou ukrytí, téměř neviditelní, a teď na ně mluví pasačka krav! „Prosím vás, nechoďte tam, čeká vás jen to nejhorší.“ Dívka na ně hleděla nešťastně a oni vůbec nevěděli, co jí mají říct. Buď je to nějaká ubožačka, která neví, co mluví, nebo je nastrčená Maďary a má odrazovat lidi, aby se nepokoušeli utíkat.
„Co ty o tom víš?“ utrhl se na ni Boris, který znervózněl, že byli odhaleni. „Běž se radši starat o krávy, tamhle ti jedna utíká!“
Dívka se ohlédla, Boris měl pravdu. Ještě jednou se na ně podívala, a když viděla, že na ně její slova nijak nezapůsobila, odešla. Kluci se pak rychle sbalili a odešli na jiné místo, kde chtěli počkat, až se setmí. O pasačce se nebavili, byli oba nervózní až k nesnesení, čekala je nejriskantnější část výpravy.
Jakmile se setmělo, byli připraveni. Plížili se přes planinu k hraničním kamenům. Stínů tu bylo málo a museli se pohybovat opatrně. Metr za metrem opouštěli rodnou zemi a blížili se do svého vysněného cíle. Vtom třeskly výstřely.
„Utíkej!“ sykl Roman. Zalil ho pocit dusivé odpovědnosti za kamaráda. On to celé vymyslel, nebýt jeho, Boris by teď ležel doma ve svou posteli, a místo toho na něj střílejí maďarští pohraničníci! „Utíkej za mnou, střílejí po nás!“
Dali se tryskem do běhu. Už jen malý kousek, jen málo stačí a budou zachráněni!
Výstřely však nepadaly za nimi. Někdo na ně střílel zepředu…
Jejich vysněná země je přivítala kulkami.
Roman právě sáhl na celé klubko hadů.
CREDITS
Text: Lucie Hlavinková
Čte: Libor Hruška a Martina Hudečková
Zvuk: Vladimír Srb
Hudba: Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Albatros Media