MCCULLOCH, AMY: SMRT V LEDU

UKÁZKA Z KNIHY
Dýchej, Cecily.
Studený vzduch jí naplnil plíce. Bylo to zvláštní. Když si představovala, jak se jí tu bude dýchat, předpokládala, že to bude pocit, jako když se dusí. Jako kdyby ji škrtili. Možná něco jako topit se.
Ale nebylo to tak.
Na kousíčku odhalené pokožky mezi kuklou a slunečními brýlemi cítila bodavý vítr, a pak se silnější poryv opřel o její tělo a málem ji srazil na kolena.
Vzduch tu byl. Jen nedělal to, co by měl.
Byla hrozně unavená. Plahočila se sněhem a její svaly se snažily fungovat. Nejen svaly. Její krev. Její plíce. Její mozek.
Bylo to vlastně prosté – vzduch neobsahoval dost kyslíku, jen necelou třetinu toho, nač bylo její tělo zvyklé. Výškoměr na jejích hodinkách ukazoval, že je pořád ještě nad osmi tisíci metry. V zóně smrti.
Srdce jí bušilo. Ohlédla se přes rameno. Sleduje ji? Zastavila se. Mohutná silueta pár metrů nad ní, jeho těžké kroky prolamující čerstvý sníh, stopuje ji, pronásleduje ji. Ale ne… Zamrkala a uvědomila si, že je to jenom stín mraku na horském úbočí.
Jejímu mozku chyběl kyslík. Nemohla se spoléhat ani na vlastní oči.
Blíží se? Nebo čeká dole?
Nevěřila by, že jí srdce může bít ještě rychleji, ale stalo se. Tlouklo jí v hrudi jako splašené. I její dech se zrychlil. Lapala řídký vzduch. Bála se, že omdlí, motala se jí hlava.
Co na tom sejde, jestli je nahoře, nebo dole?
S ním si dělej hlavu později. Teď se starej, abys přežila.
Spěchala tak, jak jen jí to tělo dovolilo. Od pádu tisíc metrů hluboko ji dělil jen jediný chybný pohyb. A za zády cítila strašidelné kroky pronásledovatele.
Čekal ji sestup z hory.
A bude to muset zvládnout sama.
CREDITS
Text: Amy McCulloch
Čte: Jitka Ježková
Hudba: Pavel Holý
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia