PUZO, MARIO: SICILIÁN
Audio player with visualization
Po dvouletém nuceném exilu na Sicílii se má Michale Corleone vrátit do New Yorku, Kmotr ho však ještě před odjezdem pověří posledním úkolem – má s sebou přivézt Salvatora Giuliana, legendárního sicilského hrdinu, známého pod přezdívkou Turi, který žije mimo zákon a bojuje proti římské vládě a sicilské mafii, vedené donem Crocem. A je jasné, že tento souboj skončí pouze definitivní porážkou jednoho z nich… Slavný spisovatel Mario Puzo ve svém románu na základě skutečného osudu sicilského bandity vytvořil mistrovský příběh o hrůzných a neúprosných pravidlech mafiánského světa.
UKÁZKA Z KNIHY
Michael Corleone stál na dlouhém dřevěném molu palermského přístavu a díval se, jak velký zaoceánský parník odplouvá do Ameriky. Původně jím měl odjet on, ale otec mu dal jiné instrukce.
Michael zamával posádce rybářského člunu, který ho přivezl do přístavu, loučil se se svými ochránci, kteří ho v posledních letech doprovázeli. Rybářský člun plul v bílé brázdě za parníkem jako poslušné káčátko za kachnou. Muži mu zamávali také; už je nikdy neuvidí.
Na molu bylo rušno, přístavní dělníci v kšiltovkách a pracovních šatech s množstvím kapes překládali zboží z lodí na nákladní auta, která přejížděla k dlouhému přístavnímu doku. Šlachovití chlapi s tvářemi zastíněnými čapkami vypadali spíše jako Arabové než Italové. Jistě jsou mezi nimi další osobní strážci, kteří se postarají o jeho bezpečí do chvíle, kdy se setká s donem Crocem, přezdívaným mezi přáteli Přátel Capo di Capi – pohlavár pohlavárů – což je na Sicílii známé pojmenování určitých lidí. Novináři a ostatní svět jim říkají mafie, ale běžnému člověku na Sicílii slovo mafie neproklouzne přes rty. Stejně tak by nikdo neřekl, že don Croce Malo je Capo di Capi, vzpomněli by na něj jedině jako na Dobrou duši.
Za dva roky exilu na Sicílii slyšel Michael o donu Crocem kdeco a některé příběhy byly tak fantastické, že přestával věřit, že ten člověk vůbec žije. Otcovy pokyny však byly jasné: ještě téhož dne bude obědvat s donem Crocem. Oni dva mají totiž zorganizovat útěk největšího sicilského bandity Salvatora Giuliana. Bez něho nemá Michael Corleone opustit Sicílii.
Na konci mola parkovalo v úzké uličce ve vzdálenosti ani ne padesáti metrů velké tmavé auto. Před ním stáli tři muži, tmavé obdélníky vyřezané do záře, která se lila ze slunce jako vodopád zlata. Michael zamířil k autu. Cestou se zastavil, zapálil si cigaretu a pohledem přelétl město.
Palermo spočívalo na miskovitém dně vyhaslé sopky a kopce ho ze tří stran tlačily do oslnivé modři Středozemního moře. Město se třpytilo ve zlatých paprscích sicilského poledního slunce. V červených žilách půdy jako by protékala krev, která do sicilské země vsakovala celá staletí. Slunce zalévalo impozantní mramorové sloupy pradávných chrámů, pavučinové muslimské věžičky, složité vzory na mohutných průčelích španělských kostelů; na vzdáleném úbočí se ponuře tyčilo opevnění starého normanského sídla. Všechno svědkové po vojskách nejrůznějších národů, které vládly na Sicílii krutou rukou již v dobách před narozením Krista. Kuželovité kopce za hradními zdmi držely trochu koketní město ve svíravém objetí, šarmantně si před ním klekaly na kolena a přitom mu stahovaly provaz kolem krku. Vysoko na čistě modré obloze se míhal nespočet malých červených jestřábů.
CREDITS
Text: Mario Puzo
Čte: Marek Vašut
Hudba: Darek Král
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia