ROSENFELDT, HANS: LÉTO VLKŮ
Audio player with visualization
Mrtvá vlčice. Předání zásilky drog, které se zvrhne v masakr. Výjimečně schopná nájemná vražedkyně. A městečko Haparanda na odlehlém švédském severu se ocitá krůček od absolutního chaosu. Když jsou v žaludku mrtvé vlčice objeveny lidské ostatky, je policistce Hanně Westerové jasné, že letošní léto nebude jako ostatní. Nález si policie záhy propojí s krvavým drogovým obchodem, který měl proběhnout na hranicích s Finskem. Jenže jak se oběť ocitla v haparandských lesích? A kam se poděly drogy a peníze? Hanna a její kolegové dělají, co je v jejich silách, ale čas hraje proti nim, a navíc nejsou jediní, kdo pátrá po odpovědích. Když se objeví tajuplná a nebezpečná žena Katja, odstartuje to řetězec brutálních událostí, které nikdo nečekal. Během pouhých pár dnů se život v Haparandě převrátí vzhůru nohama. V neposlední řadě pro samotnou Hannu, kterou situace nakonec přinutí střetnout se s vlastní minulostí.
UKÁZKA Z KNIHY
Všechno šlo podle plánu.
Tedy podle toho původního.
Být na místě jako první, zaparkovat džíp a černý mercedes vedle sebe na blátivé mýtině uprostřed lesa, kterou těžařské vozy a dřevorubecké stroje využívají k nakládání a otáčení. Chladiči směrem k úzké cestě, po níž přijeli. Stočit okýnka, noční zpěv ptáků v jinak dokonalém tichu. A pak zvuk motoru oznamující příjezd Finů.
Objevilo se Volvo XC90, rovněž černé. Vadim sledoval, jak Arťom a Michail vzali zbraně a vystoupili z mercedesu. On a Ljuba zároveň vysedli z džípu. Ljuba se mu líbila a věděl, že i on se líbí jí. Několikrát už se sešli, byli spolu na pivu, a když si mohla vybrat, s kým pojede, rozhodla se pro něho. Na okamžik zvažoval, že jí řekne, aby počkala v autě, v bezpečí, protože má pocit, že by se to mohlo zvrtnout. Ale kdyby to udělal, co potom?
Společně zmizet? A žít šťastně až do smrti?
Nevyšlo by to. Jakmile by pochopila, jak to bylo, proti Zagornému by nikdy nešla. Zas tak moc se jí nelíbí, to věděl jistě. A tak neřekl nic.
Volvo zastavilo několik metrů před nimi a čtyři Finové vystoupili. Všichni ozbrojení. Podezíravě se rozhlíželi a postavili se jeden vedle druhého.
Ticho.
Klid před bouří.
Vůdce, vysoký muž s oholenou hlavou a s tribal tetováním okolo oka, kývl na nejmenšího a nejhubenějšího ze svých lidí a ten zasunul pistoli do pouzdra, obešel volvo a otevřel zavazadlový prostor. Vadim couvl o několik kroků ke kufru džípu.
Potud to byl jejich společný plán.
A pak ten jeho.
Kulka ze zbraně s tlumičem prošla vysokému Finovi stojícímu nejblíže k autu pod okem. Náhlý výbuch lebeční kosti, krve a mozku, když projektil o vteřinu později vyšel týlem ven, přiměl ostatní jednat instinktivně.
Začali střílet v podstatě všichni naráz.
Všichni kromě Vadima, který se vrhl do bezpečí za džípem.
Muž s tetováním v obličeji zavřeštěl a okamžitě vypálil čtyři nebo pět smrtících kulek Michailovi do hrudi. Jeho samého zasáhly dvě, potácivě ustoupil, ale udržel rovnováhu a namířil na Arťoma, který se příliš pozdě pokusil skočit do úkrytu za mercedesem. Několik kulek ho zasáhlo do boku a nohy. S bolestivým kvílením dopadl na suchý štěrk. Krvácející tetovaný muž kolem sebe pálil a s řevem se pohyboval směrem k volvu, odhodlaný uniknout odtud živý. O vteřinu později s chrčením klesl na kolena, upustil zbraň a přitiskl si obě ruce na to, co zbylo z jeho krku.
Odkudsi se ozývala další střelba a křik.
CREDITS
Text: Hans Rosenfeldt
Čte: Jitka Ježková
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Filip Slavík
Režie: Jan Drbohlav
© 2022 Euromedia