TŘEŠTÍKOVY, HELENA & HANA – HOVORY S MÁMOU
Intimní rozhovor dcery s matkou dokumentaristkou Helena Třeštíková vypráví v otevřeném a intimním rozhovoru s dcerou Hanou o svém dětství a dospívání, profesním životě i o hrdinech svých dokumentárních filmů. Dozvídáme se o tom, jak prožívala pražské jaro a proč nikdy neemigrovala, jak se seznámila se svým mužem Michaelem Třeštíkem i o jejích prvních pokusech o časosběrný film. Detailně se pak věnují začátkům slavných filmů, jako jsou Manželské etudy a René, ale i novým tématům let porevolučních. Neopominou tedy ani další významné dokumenty, jako je Marcela, Katka, Mallory nebo Soukromý vesmír. Celý rozhovor vznikl jako videopodcast z Heleniny pracovny. Hana měla možnost zeptat se na vše, co ji jako dceru vždy zajímalo, a nebála se klást otázky, které se novináři pokládat ostýchají. Audiokniha tak přináší zcela ojedinělou výpověď uznávané české dokumentaristky včetně mnoha doposud nezveřejněných informací jak ze soukromého, tak profesního života.
UKÁZKA Z KNIHY
Tou dobou už jsi věděla, že chceš dělat dokument? Nebo se to ještě nerozlišovalo a bylo to studium filmu obecně?
Postupně jsem dospěla k tomu, že by to měl být dokument. Tehdy jsem se trochu radila se studenty z FAMU a udělala si o té škole nějakou představu.
A to bylo už před přijímačkami, kdy jsi začala směřovat k dokumentu?
Už jsem věděla, že se budu hlásit na katedru dokumentu, ta v té době existovala asi šest let, předtím to bylo propojené s režií. Takže vlastně FAMU byla takový můj velmi nejistý sen. No a pak jsem tedy těsně po maturitě odjela do Německa hlídat děti. To byly zvláštní zážitky, protože člověk s tím západním světem moc zkušenosti neměl. Bylo to moje první setkání s životem jinde než v socialismu.
Ta moje rodina žila poblíž Bonnu a otec rodiny byl právník na Ministerstvu hospodářství pro oblast kultury. Začátek byl dost šílený. My jsme komunikovali jen dopisy. Psali jsme si, že se sejdeme na nádraží, já budu mít barevný šátek na hlavě a on mě tam bude čekat.
Vylezla jsem z vlaku a teď ke mně přišel muž, který vypadal jak fantom opery. Měl celou tvář rozrytou jizvami. Úplně jsem se vyděsila. Ta německá organizace, která mi práci zprostředkovala, mi o tom problému s vizáží mého hostitele napsala, že byl válečný letec a že měl spálený obličej a má nějakou plastiku na tváři, ale ten dopis mě už v Praze nezastihl. Takže jsem se úplně vyděsila, nastoupila k němu do auta a jen se modlila, aby to dobře dopadlo.
CREDITS
Text: Helena a Hana Třeštíkovy
Čte: Helena a Hana Třeštíkovy
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Vladimír Srb
Režijní úprava: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia