ALDISS, BRIAN: HELIKONIE: JARO

Helikonie - Jaro FOLDER

Na Helikonii, planetě obíhající kolem binárních sluncí, trvá Velký rok tři tisíce let pozemského času: lidská civilizace se vzmáhá zjara, vzkvétá během období léta a téměř zaniká s nástupem zimy, jež přetrvává po mnoho lidských generací. Právě přichází jaro a Helikonie se pomalu probouzí z předlouhého sevření mrazu. Kmeny rovníkového kontinentu vycházejí z úkrytů, v nichž zdecimovány na minimum přečkaly nepříznivé klima a opětovně začínají soupeřit o nadvládu nad planetou s divokými tvory chladu – fagory. A v jedné z jeho vesnic, Oldorandu, znovu objevují řemesla, obchod, zemědělství, mince i nové rozměry mezilidských vztahů. Román Helikonie – Jaro je úvodním svazkem skvělé Helikonské trilogie, monumentální ságy, která přesahuje všechno, co dosud napsal jeden z největších mistrů imaginace žánru science fiction.

UKÁZKA Z KNIHY

Obloha byla temná a od jižní brány přicházeli muži s pochodněmi. Byli zabaleni v kožešinách a jak se prodírali hlubokými sněhovými závějemi, vysoko zvedali nohy. Svatý muž přichází! Svatý muž přichází!
Mladý Laintal Ay se skryl v přístřeší ruin polozbořeného chrámu, obličej dychtivý vzrušením. Pozoroval procesí, plahočící se mezi starými kamennými věžemi, z nichž každá měla na východní straně čepici sněhu, který dnes napadal. Všudypřítomnou bělost oživovala jen barva planoucích pochodní, špička nosu svatého otce a jazyky šesti psů zapřažených do saní. Ve všech případech šlo o červenou. Ostatní barvy smazala obloha obtěžkaná olověnými mraky, které ukrývaly i Batalix.
Otec Bondorlonganon z dalekého Borlienu byl tlustý a ještě mohutnějším ho dělaly bohaté kožešiny, které ho halily, kožešiny v Oldorandu nevídané. Přijel do města sám – muži, tvořící jeho doprovod, byli místní lovci a Laintal Ay je všechny znal. Chlapec soustředil veškerou svou pozornost na knězův obličej, protože cizinci na toto místo zavítali jen velmi zřídka; a při příležitosti minulé návštěvy otce z Borlienu byl přece jen o dost menší a ne tak silný.
Obličej svatého muže byl oválný a hluboce rozrytý horizontálními vráskami, mezi něž se zbývající rysy, včetně očí, vtiskávaly jen s největším úsilím. Vrásky mu jakoby stlačily ústa do dlouhé kruté linky. Seděl na saních a podezřívavě se rozhlížel. Nic v jeho chování nenasvědčovalo, že by byl rád, že je opět v Oldorandu. Jeho zrak se zastavil na troskách chrámu; musel přijet, protože obyvatelé Oldoranda své kněze zabili, jak věděl, již před několika generacemi. Knězův nepříjemný pohled na okamžik spočinul na chlapci, stojícím mezi dvěma čtyřbokými pilíři.
Laintal Ay na něj hleděl. Zdálo se mu, že otcův pohled je chladný a vypočítavý; ale jen stěží se dalo očekávat, že chlapec bude cítit sympatie k muži, který sem přijel, aby udělil poslední pomazání jeho umírajícímu dědovi.
Zachytil pach psího spřežení i smolný dým planoucích pochodní. Procesí zabočilo a směřovalo hlavní ulicí od chrámu. Laintal Ay přemýšlel, zda je má následovat. Stál na schodech, s rukama založenýma na hrudi, a pozoroval, jak knězovy sáně budí navzdory chladu pozornost obyvatel okolních věží.
V temnotě vzdáleného konce ulice, pod velkou věží, v níž Laintal Ay a jeho rodina žili, se procesí zastavilo. Přišli otroci, aby se postarali o psy – odvedou je do psince pod věží – zatímco svatý otec ztuhle vylézal ze saní a pospíchal dovnitř.
Ve stejný čas přicházel k chrámu od jižní brány lovec. Byl to černovousý muž zvaný Aoz Roon, jejž chlapec hluboce obdivoval pro jeho hrdé vzezření. Za ním se ploužil starý fagorský otrok Myk, s pouty kolem zrohovatělých kotníků.
„Nu, Laintal Ayi, vidím, že dorazil otec z Borlienu. Nepůjdeš ho přivítat?“
„Ne.“
„Proč ne? Pamatuješ se na něj přece?“
„Kdyby nepřijel, můj děd by neumíral.“
Aoz Roon mu položil ruku na rameno.
„Jsi dobrý chlapec. Ty to vydržíš. A jednoho dne sám povládneš Embruddoku.“ Použil starého jména pro Oldorando, jména, které se používalo před příchodem Yuliho lidí, dvě generace před mladším Yulim, jenž nyní ležel ve věži a očekával kněze.

UKÁZKA Z AUDIOKNIHY
CREDITS

Text: Brian Aldiss
Čte: Filip Jančík
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: David Pravda
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA WEBU