FOLLMUTH, ALEXENE FAROL: DVANÁCTÝ RYTÍŘ

Viola Reyesová je pěkně naštvaná. Její spoluhráči odmítli hrát hru, kterou pečlivě připravila, nejlepší kamarádka ji přesvědčuje, aby se snažila být „milejší“, a povinnosti místopředsedkyně jí ztěžuje Jack Orsino, nejlepší hráč amerického fotbalu na škole a taky předseda studentské rady úplně k ničemu. Vi nejraději utíká před světem do hry Dvanáctý rytíř, jenže online prostory nejsou ke schopným sebejistým holkám zrovna přívětivé. Vi si proto vytvoří mužské alter ego, rytíře jménem Cesario. Když se však Jack zraní a taky vstoupí do světa Dvanáctého rytíře, Vi se znepokojením zjistí, že se k sobě jejich postavy překvapivě hodí.

UKÁZKA Z KNIHY

Antonia volá ještě dřív, než zahnu na naši příjezdovou cestu. Zvažuju, že to nevezmu – pořád zuřím, obzvlášť potom, co se Matt Das rozhodl, že mu dlužím rande –, ale nakonec si to rozmyslím. Antonia nemůže za to, že dočkat se uznání za moje dobré nápady je sisyfovská práce.
„Haló?“ povzdechnu si.
„Hele, jen je musíš nechat, aby si na ten nápad zvykli, to je všechno,“ oznámí mi uklidňujícím, pacifistickým hlasem prostředního dítěte. „Není to nic osobního. Prostě maj rádi to, co maj rádi, to je celý.“
„Je to úplnej klučičí spolek,“ zamumlám. „Nesnáším to.“
„A divíš se jim? Ty jsi taky vždycky na mojí straně, a ne na jejich. Možná si myslí, že my vyčleňujeme je. Každá mince má dvě strany, ne?“
Ó, Antonia. Nevinná malá Antonia. „Jsem na tvojí straně, protože jsi ve skutečnosti schopná rozumně uvažovat.“
„Na tom teď nezáleží. Myslím, že tvoje kampaň zní skvěle,“ uklidňuje mě. „A oni nakonec změní názor.“
Zabouchnu dveře u auta, vydechnu a zakloním se. „Jak dlouho je nakonec?“
„Ne moc dlouho. Možná pár měsíců.“
„Bože.“ Zavřu oči. „Já prostě nechápu, co mají za problém. Přece… hrála jsem jejich hru, dělala jsem, co po mně chtěli – sakra, jsem v tom lepší než v podstatě kdokoliv z nich –“
„A v tom je právě ten problém, nemyslíš?“ zeptá se Antonia trpělivě. „Musíš je někdy nechat vyhrát, Vi. Jde o to si je nerozhádat.“
„Ehm, ne, to nejde,“ oponuju už lehce otráveně. Ona přece není v RPGčkách nebo ve fandomu nová. Není to tahle jedna specifická skupinka kluků, kterou tak šíleně terorizuju. Děje se to systémově. „Proč bych se měla zmenšit, jen aby se oni cítili velký? To nedává smysl.“
„Není to ideální, ale funguje to,“ podotkne. „Dál dojdeš s cukrem než s bičem.“
„Cukr vůbec k ničemu nepotřebuju.“
„Víš, co tím myslím.“
Pořád nesouhlasím, ale co už. Nemá smysl se s ní hádat, když to rozhodně není její vina.
„A taky,“ dodá, „Matt byl celkem naštvanej, když se vrátil dovnitř.“
Místo odpovědi si odfrknu. „No a?“
„No, cos mu řekla? Jen se snažil bejt milej.“
Cítím, jak se ve mně hromadí žluč. „Řekl ti, co on řekl mně?“

CREDITS

Text: Alexene Farol Follmuth
Čte: Jitka Ježková a Marek Holý
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: David Pravda
Režie: Jan Drbohlav
© 2026 Euromedia

ODKAZY NA WEBU

• Koupit audioknihu Dvanáctý rytíř (download, luxor.cz)
• Koupit audioknihu Dvanáctý rytíř (download, audiolibrix.com)
• Koupit audioknihu Dvanáctý rytíř (download, audioteka.com)