SVOBODA, ALEŠ: DO OBLAK
Chceš pilotovat stíhačku? Nebo tě jen baví pozorovat letadla, fascinují tě kokpity, pilotova výstroj, letecká akrobacie nebo kluzáky? V téhle barvité knížce tě s tím vším seznámí opravdový český bojový pilot a první český astronaut! Ukáže ti, jak to vypadá ve výcvikovém centru, uvnitř stíhačky, mezi mraky, jak se tankuje během letu. Provede tě běžným dnem stíhacího pilota, tréninkem, proletí se s tebou nocí. Představí ti to, jak se trénuje na simulátoru nebo jak je náročné manévrovat. Vzhůru do oblak!
UKÁZKA Z KNIHY
V prvním ročníku musí adepti vojenského létání zvládnout především matematiku, fyziku, angličtinu, spoustu technických předmětů, ale také speciál-ní tělocvik. Ten je na programu několikrát týdně a vedle běžných sportovních aktivit, jako je třeba atletika nebo sportovní hry, se budoucí piloti učí orientovat v prostoru a připravují svoje tělo na náročné manévry, které je při leteckém výcviku čekají později. K tomu slouží nejen různá gymnastická cvičení, která třeba mě nikdy moc nešla, ale hlavně speciální zařízení, jež trochu připomíná houpačku. Představit si ho můžete jako bytelný kovový rám, ve kterém se na rozdíl od houpačky nesedí, ale stojí. Student je v něm pro jistotu připoután popruhy, aby během cvičení nemohl vypadnout ven, ale jinak se v něm může docela pohodlně hýbat – třeba pokrčit kolena a udělat dřep. To je velice důležité, protože úkolem studenta je tuto „houpačku“ postupně rozhoupávat čím dál víc, až se celá klec nakonec začne okolo tyče, ke které je upevněná, otáčet. Podobně jako na houpačce, kde se musíte ve správný okamžik předklonit, či naopak zaklonit, abyste ji rozhoupali, tady musíte pracovat se svojí váhou a předklánět či zaklánět celé tělo.
V dalších ročnících pak už nastupují předměty přímo letecké. Třeba navigace, aby budoucí pilot věděl, jak se při letu orientovat i za špatného počasí, nebo aerodynamika, aby zase věděl, proč letadlo vůbec dokáže letět vzduchem a nespadnout. K tomu se ale přidávají i aktivity venku – například výcvik přežití v přírodě, a to jak v letních, tak i v zimních podmínkách. Pilot se totiž musí o sebe umět postarat i v situaci, kdy by z nějakého důvodu musel nouzově přistát někde v neznámém terénu, nebo dokonce z letadla vyskočit a přistát na padáku. A to je taky další z věcí, které se už na škole musí každý budoucí letec naučit – skákat s padákem. V létě, většinou mezi prvním a druhým ročníkem, jede celá třída na výsadkový kurz. Tam si osvojují nejen to, jak s padákem na zádech skákat z vrtulníku nebo letounu, ale taky jak padák řídit, aby se vyhnuli různým překážkám, jako jsou třeba dráty vysokého napětí, jak s padákem správně přistát nebo jak v případě potřeby použít padák záložní. Navíc se naučí, jak takový kulatý padák správně sbalit. Není to nic jednoduchého – začátečníkovi to trvá i několik hodin! Samotné seskoky pak probíhají na letišti, třeba v Prostějově. Tam přiletí takový větší vrtulník, na nějž již netrpělivě čekají piloti (pro dnešek spíš parašutisti), kteří na zádech mají pečlivě sbalený a několikrát zkontrolovaný hlavní i záložní padák. Když všichni nastoupí, vrtulník se vznese, nabere potřebnou výšku a směr a těsně před dopadovou plochou si všichni piloti-parašutisté s padákem na zádech stoupnou a seřadí se před otevřenými dveřmi letící helikoptéry. U nich stojí instruktor, který celý výsadek řídí. Na jeho pokyn pak jeden pilot za druhým vyskakuje ven. Po výskoku se otevře padák, který je třeba ihned zkontrolovat, zda je perfektně „nalitý“ vzduchem a není nijak poškozen. Pak už jen zbývá řídit směr, před přistáním padák natočit proti větru, pořádně se zpevnit a s dotykem země přistát do „parakotoulu“. To je takový zvláštní druh kotrmelce, který slouží k tomu, aby samotné přistání nebylo pro člověka moc tvrdé a aby se při něm parašutista nezranil. Nakonec je třeba ještě sundat padák, sbalit ho a pěšky se vrátit na místo, kde jste nastupovali do vrtulníku. Seskoků se totiž musí při výcviku absolvovat mnoho…
CREDITS
Text: Aleš Svoboda
Čte: David Novotný
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Rostislav Koňařík
Režie: Jan Drbohlav
© 2025 Euromedia
ODKAZY NA TĚCHTO STRÁNKÁCH
–