RICKSTAD, ERIC: CO PO NÍ ZBYLO
Neřeknu ani slovo. Na mou duši… Profesoru poezie na odlehlé Vermontské univerzitě Jonahu Baumovi se celý život převrátí vzhůru nohama, když jeho žena Rebecca a malá dcerka Sally zmizí z domova. Nic neukazuje na únos — žádné stopy vraždy, žádný důkaz, že Rebecca Jonaha opustila. Jen Sallyiny mrazivé kresby, Jonahovy malé lži a šerifovy obavy, že nic není takové, jak to vypadá. I Sallyina nejlepší kamarádka Lucinda ví, že Sally by jen tak nezmizela, když spolu sdílejí tolik tajemství — zvlášť to, co viděly v lese. A Lucinda přísahala, že tohle tajemství si nechá pro sebe. V den pětadvacátého výročí zmizení své ženy a dcery najde Jonah v lese malou dívenku. Nemohla by to být Sally? Je holčička vůbec skutečná, nebo je jen výplodem Jonahova zoufalství a smutku? Anebo se v temných lesích odehrává něco zlověstnějšího?
UKÁZKA Z KNIHY
Odplivl si. Pokusil se otřít z jazyka kousek tabáku, který se mu nalepil na špičku. Neúspěšně. Odplivl si. Hrubě tabák seškrábl nehtem. Vztek nad ním získával kontrolu. Ruce se mu třásly Lucindinou zradou. Přesně tohle to totiž bylo, zrada. A navíc ponížení, že mu odmítla prodat věci na dluh před řadou nakupujících, kteří se na něj kradmo dívali.
Squater. Blázen. Vrah. Slyšel jejich myšlenky, viděl je v jejich očích pokaždé, když přijel do města. Není hluchý. Není mrtvý. Ještě ne. I po tak dlouhé době se na něj všichni, kdo si pamatovali to zmizení, dívali úkosem, šeptali si s ústy schovanými za dlaněmi. Báli se. Přesně to za tím je, usoudil. Báli se jeho života daleko od nich a báli se své vlastní krutosti a podezření, odsuzování a vlastních kalamit. My víme, cos udělal. My to víme.
Slyšel jejich myšlenky, všiml si podezření v jejich očích.
Ale nevěděli nic, tihle lidé, kteří z něj vytvořili monstrum ušité z drbů a oživované strachem, i když teď už z něj byl jen starý muž, ošoupaný jako obnošené boty, osamocený, jako byl v den, kdy se narodil. Jednoho dne to udělá znovu. To jim Jonah viděl v očích a slyšel v jejich myšlenkách: Jednoho dne to udělá znovu.
Jenže on věděl lépe než kdokoliv z nich, co strach dovede. Kolik z nich znalo bolest, která dokáže změnit barvu krve z červené na černou barvu smrti?
Žena v červeném vlněném kabátě prošla kolem a podívala se na něj, jako by posuzovala délku řetězu vzteklého psiska.
„Co je?“ vyštěkl Jonah. „Co?“
Žena pelášila pryč jako vyplašená veverka.
Jonah odcvrnkl cigaretu na zem, kde dál hořela.
Jen ať hoří, pomyslel si a zalil ho vztek a bolest.
Jen ať celé město do základů shoří.
CREDITS
Text: Eric Rickstad
Čte: Lukáš Hlavica
Zvuk: Filip Slavík
Režie: Jan Drbohlav
© 2021 Euromedia