MAREŠ, JAROSLAV V.: BOJOVNÍCI ŽELEZNÉ OPONY
Leninova teze o tom, že bolševická revoluce musí zvítězit na celém světě, má jeden jediný důvod – z domnělého „ráje“ nesmí být kam utéct. A když přeměna celosvětového řádu nevyšla, musela vzniknout Berlínská zeď i železná opona. Jeden z největších zločinů komunistické totality pokřivil osudy lidem na obou stranách opevněné hranice. Těm na východní straně pochopitelně daleko více. Tato publikace se zaobírá příběhy lidí, kterým se železná opona na naší západní hranici nesmazatelně zapsala do života – nejen v dobrém, ale především ve zlém. Byli to padouši i hrdinové. Ovšem odpovědět si na otázku, kdo byl padouch a kdo hrdina, je v nejednom případě velmi těžké…
UKÁZKA Z KNIHY
Václav Morávek podle Ctirada Mašína znemožnil Fleischera ještě víc. V opouštěném bytě zanechal zimník a po několika týdnech přišel Fleischerovi velmi neuctivý vzkaz o ukradeném zimníku, kvůli kterému se Morávek musel odstěhovat do teplejších krajin. Vzteklý gestapák si poté prý zašel na Příkopy na panáka, kde ho požádal neznámý muž s hákovým křížem na klopě o připálení doutníku. Fleischer mu vyhověl a za několik dní dostal prý samotný velitel gestapa Geschke dopis, ve kterém byl vzkaz pro Fleischera. Morávek mu psal, že se o připálení vsadil a vyhrál tisíc protektorátních korun. Záležitost se samozřejmě rozkřikla a Fleischer byl pro smích celému gestapu.
Josef Mašín byl zatčen gestapem 13. května 1941, když byla odhalena vysílačka v Nuslích. Při brutálních výsleších se prý bránil tak, že ztloukl vyslýchajícího gestapáka Paula Adama Soppu. Popraven byl 30. května 1942 na střelnici v Kobylisích.
Zatčena byla i Mašínova manželka. V tu chvíli se octla ve smrtelném nebezpečí sestra bratrů Mašínových Zdena. Dětem hrozila převýchova, což v případě zdravotními problémy trpícího děvčete znamenalo jistou smrt. Děti nakonec zachránila jejich babička. Přestože gestapu slíbila, že je bude vychovávat jako řádné občany třetí říše, oba chlapci si počínali tak, že byli po válce prezidentem Benešem vyznamenáni medailí Za chrabrost pro „osobní statečnost v době války“. Pozoruhodné je, že ani jednomu z bratrů nebylo na konci války ještě ani 15 let. Za zmínku stojí i to, že Ctirad Mašín se o důvodech k udělení vyznamenání ve svých knižně vydaných vzpomínkách nezmiňuje.
Do třetího odboje
Po válce se bratři Mašínové snažili dostat k armádě, ale komunistická strana, plíživě se pomalu rozlézající po všech mocenských a silových pozicích, to samozřejmě nepřipustila. Po komunistickém puči byl rodině Mašínových zabaven statek v Lošanech a museli se přestěhovat do polorozpadlého domu v Činěvsi. Odbojová činnost jako taková začínala podle Ctiradových vzpomínek postupně, vyplynula ze situace. Začalo to prý vytloukáním skříní s agitačními nástěnkami a oken zavilých komunistů. Společně s Milanem Paumerem obalují bratři Mašínové dělostřeleckou munici dehtem a mourem a házejí ji na tendry parních lokomotiv.
První cesta k získání zbraní – vyloupení muzea a také skladiště Svazu brannosti – se neosvědčuje, protože zbraně jsou k nepotřebě. A tak přichází 12. září 1951 první velká akce, kdy se bratři Mašínové rozhodují přepadnout stanici SNB a získat zbraně. Aby se mohli dostat na místo, plánují v Praze únos vozu taxislužby. Jak to bylo, o tom vypověděl řidič vozu Eduard Šulc.
Výpověď svědka:
Asi ve 21:15 hodin jsem byl na Václavském náměstí najat dvěma mně neznámými muži, kteří měli kufr, k cestě do Hradce Králové. Po průjezdu asi třetí vesnice před Chlumcem nad Cidlinou, v blízkosti železničních závor, přikázal mi jeden z mužů, abych zastavil, že se mu udělalo nevolno a že bude zvracet. Zastavil jsem proto a vystoupil jsem na levou stranu vozu. Na tuto stranu vystoupil též muž, který mi přikázal, abych zastavil a šel přes silnici směrem ke příkopu. Druhý muž vystoupil na pravou stranu a v tom okamžiku se ke mně obrátil první z nich s namířenou pistolí proti mně.
CREDITS
Text: Jaroslav V. Mareš
Čte: Filip Švarc, Jan Maxián, Jan Vondráček, Jiří Ployhar, Jitka Ježková, Ladislav Cigánek, Libor Hruška, Dagmar Čárová, Lukáš Hlavica, Marek Holý, Jan Šťastný, Martina Hudečková, Michaela Klenková, Miriam Chytilová, Vasil Fridrich, Vilém Udatný, Zuzana Slavíková, Martin Stránský
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Jan Neruda
Režie: Jan Drbohlav
© 2024 Euromedia