SVĚRÁK, JAN: BOHEMIA
Začíná nové milénium a Ivan Šustil, mladý talentovaný režisér dvou celovečerních filmů a tak trochu floutek, sní o tom, o čem sní všichni čeští filmaři – prosadit se v cizině a natočit film v Hollywoodu. Když se v porotě jednoho festivalu seznámí s o deset let starší britskou producentkou Sylvií, začne jeho sen dostávat reálné obrysy, protože si okamžitě padnou do oka. A před Ivanem se rázem otevřou dosud netušené možnosti, ale také bolestivé poznání, jak daleko jeho rodná vlast pokulhává za Západem, ke kterému tak vzhlíží…
UKÁZKA Z KNIHY
„Nemůže se to odehrávat někde jinde?“ řeknu.
„Proč? Itálie je krásná,“ namítne Sylvie.
„Ale já nemluvím italsky.“
Vypadá to, že si stěžuju, ale uvnitř jsem spokojenej. Včera jsme touto cestou šli pěšky a trápilo nás, co natočit. Dnes jedeme a přemýšlíme, kde to natočit. Zítra tudy poletíme.
„To se může odehrávat kdekoli. Klidně i v Americe,“ řekne Sylvie, když vjedeme na most. Je úzký, že se na něj sotva vejdeme a dřevěná konstrukce kvílí pod naší vahou. Dole jsou balvany a zpěněná voda. Vidím ve zpětném zrcátku, jak se to Lucii nelíbí. Sylvie je naopak úplně v klidu: “A to bychom pak na toho starýho pána mohli sehnat někoho fakt dobrýho. Není moc velkejch rolí pro starý herce. Svět je posedlej mládím.“
Za řekou stoupá kamenitá cesta prudce vzhůru. Zařadím jedničku a jdeme na to.
„Jack Becauson!“ zakřičím v euforii z terénní jízdy.
„Proč ne někoho většího?“ směje se Sylvie.
„A kdo je větší?“
„Dělám si legraci, můžeme to samozřejmě zkusit. Proč ne? Byl by perfektní. Kdo ještě by to mohl hrát?“
Zařadím dvojku a auto přestane tak řvát. Vidím, jak se Lucii vzadu ulevilo.
„Mně by se líbil Becauson,“ trvám si na svém rozmaru a zkoumám menší páku vedle řazení.
CREDITS
Text: Jan Svěrák
Čte: Kryštof Hádek
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Tomáš Havlen a Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2019 Euromedia