Bezohlední lidé - Jan Drbohlav

WYNN-WILLIAMS, SARAH: BEZOHLEDNÍ LIDÉ

Co se děje za oponou jedné z nejvlivnějších společností planety? Bývalá vysoce postavená zaměstnankyně Facebooku Sarah Wynn-Williams v memoáru mapuje svou kariéru a dává nahlédnout do rozhodnutí, která v posledních desetiletích ovlivnila světové dění, a do pohnutek lidí, kteří je učinili. Od výletů soukromými letadly a setkávání se světovými vůdci až po šokující svědectví o mizogynii a dvojím metru v zákulisí – její strhující a často absurdní vyprávění odkrývá osobní i politické důsledky neomezené moci a prohnilé firemní kultury a je svědectvím toho, jak pouhých pár jednotlivců v rukou bezstarostně drží celý svět. Bezohlední lidé odhalují pravdu o vedoucích osobnostech Facebooku – o tom, že čím větší mocí vládnou, tím méně se starají o následky svého jednání – a jsou neúprosným pohledem na roli, kterou v našich životech zaujala sociální média.

UKÁZKA Z KNIHY

Do Facebooku mě původně přivedl idealismus. Když se tak ohlížím zpět, trochu se stydím, že tohle musím přiznat. Stalo se to v roce 2009, kdy bylo dosud možné hledět na Facebook optimisticky, v oněch dobách nevinnosti, kdy se ještě dalo pohlížet s nadějí na internet jako takový.
Těžko přiznat, že jste chtěli „zachránit svět“, aniž byste to sousloví museli dávat do uvozovek, ale přesně tohle jsem si od svých zhruba pětadvaceti myslela, že dělám. V těch letech jsem pracovala pro Nový Zéland jako diplomatka v Organizaci spojených národů.
Vyrostla jsem v novozélandském Christchurchi, což je město zemědělských služeb, největší město na Jižním ostrově, o velikosti Lincolnu ve státě Nebraska. Abych vám přiblížila, jaký Christchurch je, měli byste vědět, že v listopadu tam probíhá svátek zvaný Show Day, kdy se celé město vypraví prohlédnout si ovce a zeleninu a koná se přehlídka psů a koňské dostihy a všichni pijí jako duhy. Show Day jsem milovala.
Vyrostla jsem v rodině se čtyřmi dětmi. Jako nejstarší. Ta zodpovědná. Dětství jsem měla vcelku normální, řekla bych, tedy až na ten moment, kdy na mě zaútočil žralok.
Když k tomu došlo, bylo mi třináct. Trávili jsme prázdniny na pláži, kde moje rodina každoročně tábořila. Stojím s kamarádkou ve vodě. Nevidím to. Jen cítím. Sílu nesmírně mocnou a nečekanou. Útok žraloka je, jako kdyby do člověka zajel nůž připevněný k nákladnímu vlaku. Jaktěživa jsem nepocítila tak pronikavou bolest jako tehdy, když se žraločí zuby zarývaly hloub a hloub.
Žralok mi svírá zuby kolem těla, vpravo těsně nad pasem. Jako by se snažil do mě proniknout, dere se stále hlouběji, aby mi z těla vyrval žaludek, ten kus mě. Jsem v pasti. Žralok se mnou začíná cloumat jako pes, který smýká hračkou sem a tam. Snaží se mě dostat pod vodu. Jednou se potopím a s námahou se postavím na nohy, vzápětí se potápím podruhé a potřetí. Když se to stane potřetí, nalokám se mořské vody a hlavou mi bleskne: No jo, on se mě pokouší utopit! Mohla bych se utopit. Měla jsem totiž za to, že když na vás zaútočí žralok, umřete v důsledku samotného útoku, ale on přitom existoval úplně nový způsob smrti, který jsem si neuvědomovala. Teď mě má v tlamě, svírá mezi zuby, táhne mě pod vodu. Zoufale potřebuju vzduch.
Probouzejí se ve mně zvířecí pudy. Škrábu, kopu, mlátím kolem sebe pěstmi, tahám a dělám všechno, čeho jsem fyzicky schopná, abych ze sevření unikla. Bojuju všemi způsoby ve snaze dostat hlavu nad hladinu.
Ať už nakonec zabralo cokoli, stačí to, abych žraloka vyděsila. Pouští mě a mizí pryč.

CREDITS

ODKAZY NA WEBU

~~Koupit audioknihu Bezohlední lidé (download, luxor.cz)~~
~~Koupit audioknihu Bezohlední lidé (download, audiolibrix.com)~~
~~Koupit audioknihu Bezohlední lidé (download, audioteka.com)~~