ZLOČINY VELKÉ PRAHY
Na počátku v tomto případě nebylo „slovo“, jak se praví v Písmu, ale „scénář“. Tedy vlastně dva. Česká televize začala připravovat novou kriminální sérii Zločiny Velké Prahy a její autor, Petr Zikmund, se na mě obrátil, jestli bych nenapsal dva díly. Koncept seriálu, který se odehrává v roce 1922, tedy v roce, kdy se menší města a vesnice v okolí Prahy připojily k hlavnímu městu se mi moc líbil, a tak v mém počítači vznikly příběhy Nedohraná etuda a Zmizelá. Scénáře pak následoval jejich knižní přepis a ten vyšel na začátku ledna 2020, krátce před televizní premiérou vlastního seriálu.
UKÁZKA Z KNIHY
Jinonická Walterova továrna prosperovala. Začalo se dokonce mluvit i o smlouvě na dodávku motorů pro americké Fordovy závody, jak si přečetl vrchní inspektor Budík v novinách. Nečetlo se mu dobře, automobil, ve kterém se s Nováčkem vezli, vyrobila jiná automobilka a poznat to bylo zejména pro natřásání, kterého si policisté užili dostatek.
„Velká fabrika,“ podotkl Nováček, když řidič zatočil k vrátnici tovární budovy. „Prý mají dělat motory i pro Ameriku.“
„Teď to čtu,“ řekl Budík zamračeně. Na Nováčka se vztekal čím dál víc.
„Pro Forda.“
„Hm.“
„Máte starosti?“ zeptal se Nováček Budíka při vystupování.
„Spíš jsem nasranej.“
„Na koho?“
„To ani nechtěj vědět.“
„Byl bych překvapenej?“ netušil Nováček, že je jen malý kousek od velkého průšvihu.
„Dá se to tak říct. A už se nevyptávej, nebo ti to řeknu a líbit se ti to nebude.“
Z budovy Waltrovky vyšel postarší vrátný Holas. „Čím posloužím?“ zeptal se tak, aby bylo jasné, že pánem je tam on.
„Někoho hledáme,“ odpověděl Nováček.
„Tak zkuste ztráty a nálezy,“ řekl vrátný, ale hned toho zalitoval, protože jej vrchní inspektor Budík využil jako vítanou příležitost, jak si zchladit žáhu. „My jsme ztráty a nálezy,“ zasyčel a předvedl zkoprnělému vrátnému svůj policejní odznak. „Takže si nechte ty řeči a odpovídejte, na co se ptáme.“
„Ještě jsme se na nic neptali,“ podotkl Nováček tiše.
„A ty si taky nech ty moudra,“ osopil se Budík na Nováčka a znovu se otočil k vrátnému. „Hledáme nějakého Kristiána. Inženýra.“
„Inženýr Kristián? Neznám. Takovej tu nedělá.“
„Kristián je křestní.“
„Víte, kolik máme zaměstnanců? Mezi nima bude Kristiánů víc.“
„Inženýrů? Z hlavní konstrukční kanceláře?“
„Tam by byl inženýr Křivan. Kristián.“
Detektivové se po sobě podívali. „Mladej? Urostlej?“ zeptal se Nováček.
„Mladej by byl. Jestli urostlej, to nevím, ale je to jedinej Kristián v konstrukční kanceláři.“
„Jak se tam dostaneme?“ zeptal se Budík.
„Hlavní chodbou a na konci doprava. Já bych teda správně měl jít s váma, ale jsem tu teď sám.“
„Nebojte se,“ odsekl Budík,. „my vám tady nic neukradneme.“
Hlavní chodba byla tichá a kroky obou detektivů se rozléhaly celou budovou.
„Vy jste říkal, že jste nasranej,“ odvážil se promluvit Nováček, „ale takhle?“