AMALIE HOWARD: NAVŽDY BUĎ MOU VÉVODKYNÍ

Audio player with visualization


Navždy buď mou vévodkyní FOLDERLord Lysander Blackstone, příkrý vévoda z Montcroixu, usiluje o jediné. Chce zvětšit svůj už tak značný majetek. Pověst bezcitného muže jej ale předchází a nová, slibná obchodní dohoda je v ohrožení. Genevieve Valeryová, ještě před nedávnem nadějná baletka, je nyní bez práce. Odmítla se totiž stát milenkou vlivného mecenáše. Náhodou však zachrání život právě Blackstoneovi, který v ní spatří svou „spásu“. Učiní jí nabídku, kterou nelze odmítnout. Stane se jeho falešnou snoubenkou výměnou za bohatství, které jí umožní začít znovu. Ale co když se objeví opravdové city?

UKÁZKA Z KNIHY

Nève Valeryová se už dřív ocitla v bezprostřední blízkosti mužů. Dokonce v důvěrné blízkosti mužských tanečníků, kteří na jevišti představovali její partnery. To se od ní čekalo, patřilo to k povolání baletky, zvlášť v Théâtre Impérial de l’Ópera v Paříži. Jenže žádný z těch mužů – doslova ani jeden – nepřiměl její disciplinované tělo takhle reagovat. A zrovna tady, v tomhle temném průchodu s tímhle mužem.
Tím úplným cizincem.
Bože na nebi, je přece světačka – baletka, která tančila na té nejslavnější evropské scéně. Dokázala svést pohledem, omámit ladným pohybem ruky nebo elegantně zdviženým kolínkem. Bohatí a přitažliví muži se jí káceli k nohám jen pro její úsměv, mřeli po tom, aby jim poslala vzdušný polibek z pódia, se světlem reflektorů za zády.
Svádění publika patřilo do arzenálu každé baletky, ale Nève přitom dokázala vytrvale odolávat mužům, kteří ji vnímali jen jako milostný objekt. Šarm byl její zbraní, cynismus jejím brněním. Ti muži po ní toužili jako po krásné ozdobě, jako člověk je nezajímala. Tuhle lekci jí život uštědřil už záhy.
Ze stlačených plic jí unikl nepatrný vzdech. Cítila horký dech toho muže na svých prstech, které mu pošetile nechala přitisknuté ke rtům. Opatrně dlaň odtáhla a přimáčkla se co nejvíc ke stěně za sebou, aby mezi nimi vytvořila aspoň malou mezeru. Nebylo to k ničemu. Čím víc se odtahovala a kroutila, tím spíš cítila každý působivý centimetr jeho mužnosti.
A že byl působivý.
Nève cítila, jak ji jeho hříšně vzrušený úd dloube do břicha. Chápala, že si ten chlap vzhledem k jejich stísněné pozici nemůže pomoci, ale její tělo se přesto neubránilo primární reakci. Od pasu dolů ji zalila průzračná horkost a její bradavky se snažily prorazit látku živůtku, aby spodním partiím prokázaly svou loajalitu.
Proč je tak tvrdý? Nejen tam v rozkroku, všude! Nemilují snad gentlemani pod svými oděvy vycpávky? Tenhle rozhodně žádné neměl. Dokonce i jeho obličej jako by byl vytesaný z mramoru. Tichounce zasténal. Byla to jediná známka nepohodlí, které před ní dal najevo. Nève si olízla suché rty. Neodvažovala se vzhlédnout a znovu děkovala klobouku, který před ním skrýval její výraz.
Je to urozený muž, a zámožný, pomyslela si, už jen podle toho vytříbeně střiženého oblečení. I tam v šeru na náměstí ji zarazil jeho nevšední zjev. Neměl pěknou tvářičku, jak předtím žertovala, pěkného na něm nebylo nic, snad až na ty zlaté vlasy, i když i ty měl sčesané dozadu tak, aby si s nimi ani vítr neodvážil pohrávat. Přitažlivost toho muže pramenila z jeho sebevědomí a moci.
Byl vysoký a bez klobouku, tmavě zlaté vlnité vlasy mu sahaly až k límci. Jejich délka trochu zjemňovala ostře řezané lícní kosti, husté obočí a výrazný nos. A taky ta přísná neodpouštějící ústa, z nichž Nève bůhvíproč houstla krev v žilách. Všechno na něm bylo tak strohé, až příliš ovládané a tvrdé, než aby se to mohlo líbit. A přece jí z něj vyschlo v krku neskrývanou, okamžitou touhou.

CREDITS

Text: Amalie Howard
Čte: Jana Stryková a Vilém Udatný
Hudba: Pavel Holý
Zvuk: Filip Krupička
Režie: Jan Drbohlav
© 2023 Euromedia

ODKAZY NA WEBU