MERTLÍK, VLADIMÍR: V PRVNÍ LINII ARMÁDNÍ GENERÁL PETR PAVEL


V první linii - folderKniha vzpomínek i pohledů do budoucnosti armádního generála Petra Pavla. Otevřenými odpověďmi i slovy vzpomínek vypráví armádní generál Petr Pavel o své cestě z vojenského gymnázia k nejvyšší světové vojenské funkci, jaké kdy Čech dosáhl – předsedy Vojenského výboru NATO. Vzpomínky na dětství, záliby, návštěvy rozhodujících míst života, fotografická příloha ze soukromých alb. Jaký je držitel nejvyššího francouzského vyznamenání, Řádu čestné legie, a nejvyššího amerického vyznamenání, řádu Legie zásluh, v soukromí, prozradí generálovi nejbližší. Pohled bývalého náčelníka generálního štábu Armády ČR na pozici a bezpečnost naší země v příštích letech. Rozhovor s generálem Petrem Pavlem o zákulisí, v němž se rozhoduje o budoucím světě.

  • Nominace na nejlepší audioknihu roku 2020
UKÁZKA Z KNIHY

Měli jsme jen tři transportéry bez výzbroje a pár lidí se samopaly, a když vás obstoupí sto, plně vyzbrojených a pěkně naštvaných bojovníků, tak moc nenaděláte. Vylezli na naše transportéry, kde já seděl ve velitelském poklopu prvního, jeden z nich mi dal samopal do týla a řval: „Jedeme!“
„No, tak jo!“
Jeli jsme asi dva kilometry, opravdu až na frontu, kde byli Chorvati i jejich palposty už vidět. Oni také museli vidět, že jsme to my, bílé transportéry s nápisy UN svítily do dálky a navíc jsme jeli podél fronty, bokem k nim, takže z nás byly krásné cíle. Říkal jsem si, že pokud se Chorvati zachovají stejně blbě jako Srbové, je po nás. Na tu vzdálenost jsme měli šanci přežít asi jako krabičky sardinek na střelnici, neboť první chorvatské hlavně byly od nás sto padesát metrů! V takovou chvíli se fakt moc nedá dělat a nervy začaly pracovat i mně. Otočil jsem se na toho Srba se samopalem v mém týlu a ptám se ho nepříliš vlídně: „Jak daleko chceš jet?! Kam až to chceš zkusit?“
„Jeď dál!“, odsekl mi.
Chorvati to udělali velice šikovně. Na kopci měli postavený raketomet, který je určen pro nepřímou palbu na velké vzdálenosti. Poprvé jsem zažil jeho použití pro přímou palbu a navíc na vzdálenost pouhých dvou set metrů. Padesát metrů od nás byl barák, který, když do něj rovnou poslali raketu, tak se jen nafoukl, nadzvedl, složil a zmizel! Prostě nebyl! Rána opravdu jak z děla, z nebe pršely cihly i Srbové a ti, co seděli na otéčkách zvenku se rozplácli na zemi jako žáby, s tvářemi zavrtanými do země. Ten za mnou mi sice pořád ještě samopalem mířil na krk, ale řval: „Otoč to, otoč to, jeď zpátky!“
Já na to: „Jak se tady mám otočit, na silnici, která má pět metrů. Ta kráva, co v ní sedíme, se tady neotočí!“

CREDITS

Text: Vladimír Mertlík
Čte: Martin Stránský, Pavel Soukup, Pavel Kříž, Jitka Ježková, Jana Stryková, Jiří Ployhar, Jan Maxián, Martina Hudečková a armádní generál Petr Pavel
Hudba: Petr Hanzlík
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2020 Euromedia

ODKAZY NA WEBU