Žebrákova pomsta (Pavel Hrdlička)

ŽEBRÁKOVA POMSTA (PAVEL HRDLIČKA)

Děj autorova příběhu s detektivní zápletkou se odehrává ve středověké Praze a hlavním hrdinou je stále Václav od Černého koně, podrychtář Starého Města pražského. V červenci roku 1401 leží před Prahou vojsko míšeňských markrabat a páni a rytíři, kteří měli zemi hájit, se spojili v Panskou jednotu a oblehli město z druhé strany. Pražští měšťané museli opustit dílny i krámy a hájit svou rodinu i majetek na ochozu pražských hradeb. Za dramatických událostí dochází k zrádnému otevření městských bran a pokusu o získání Longinova kopí, jež získal do dočasného držení císař Karel IV. Podrychtář Václav dostane za úkol vypátrat zrádce. Netuší ještě, že do závěrečného boje se připlete žebrák…

Ukázka z knihy

„Co si to ten biřic dovoluje? Ví vůbec, že budu příští měsíc purkmistrem?“ protestoval konšel Jiljí kožešník.
„To on jistě nevěděl. Ostatně je každý den stavěna záloha pro případ útoku na město. Velitel Přebor pro ni může doběhnout. My tady zatím počkáme. Mohl bych vidět to pozvání?“ Václav poněkud otupil magistrovy „zdvořilosti“, ale trval na svém.
„Tady máš, když to musí být.“ Konšel Jiljí podal Václavovi útržek papíru. Václav četl: „Purkmistr svolává velitele bran na zvláštní zasedání…“ Takhle by to písař Jan z Weilburka nikdy nenapsal. Je totiž zdvořilý. Jeho pozvánky mají vždy stejnou formulaci. A to písmo, to také není nic moc. „Až ti příště přijde pozvánka na zvláštní zasedání, bude znít: Vážený a slovutný pane! Z příkazu pana purkmistra si tě dovoluji pozvat na mimořádné zasedání osvícené městské rady… A hlavně – pozvání neroznáší žádný uličník, ale posel v městských barvách.“ Václav si neodpustil dát najevo tomu zelenáči, že už dávno ví, jak to na radnici chodí.
Objevil se také biřic Krákora doprovázen obecním posluhou, který před sebou tlačil strašlivě skřípající trakař. „V noční době si účtuju dvojnásobek, aby měli vašnosti jasno,“ oznamoval už předem.
„Já tě zase budu pokutovat za ten rámus. To si nemůžeš to kolo namazat?“ vložil se do toho Václav.
„A kde bych teď v noci splašil kolomaz?“ bránil se posluha.
„Jakápak noc. Vždyť slunce zapadlo teprve před hodinou.“
„Tak co mám vlastně odvézt?“ zakončil vyjednávání posluha, který se už viděl v hospodě.
„On ti to Krákora neřekl? Tady ty tři zabité Míšňany odvezeš do márnice ke Svatému Petru. Vždyť to máš jen pár kroků.“
„Tak to teda prr! Mrtvoly já nevozím,“ začal se znovu vzpouzet posluha.
„Já ti asi pomůžu, ale to se potom na tom trakaři povezeš taky!“ zařval magistr, až sebou přihlížející konšel trhnul. To už přiskočili dva biřici a ratištěm sudlic tlačili posluhu i s trakařem do brány. Tam začali nebožtíky nakládat na trakař, což německy komentoval zajatý míšeňský rytíř. „Takhle s mrtvým nepřítelem nezacházejí ani Tataři.“ Teď už hořce litoval té nerozvážnosti, že se chtěl před druhy ve zbrani předvést.
Posluha s heknutím zastavil trakař před Václavem. „Platí se předem. Za tohle nejméně tři groše.“
„Když sis ten vobřad vymyslel, tak ho taky zatáhni. Neboj se, škodnej na tom nebudeš,“ domlouval Václavovi magistr, jenž zatajil, že má u sebe tři měšce plné míšeňských bílých grošů. Václav tedy s povzdechem zaplatil tři groše.

Text: Pavel Hrdlička
Čte: Vasil Fridrich
Hudba: Štěpán Škoch
Zvuk: Kate Hamsíková & Štěpán Škoch
Režie: Jan Drbohlav
© 2020 Euromedia

Odkazy na webu